bhagavad gita

Bhagavadgta

vod

Prvn zpv - Sklenost Ardunova Druh zpv - Cesta vdn

Tet zpv - Cesta in tvrt zpv - Cesta obti

Pt zpv - Cesta odpoutanosti est zpv - Cesta rozjmn

Sedm zpv - Cesta pravho poznn Osm zpv - Cesta k nejvymu

Devt zpv - Cesta krlovskho uen Dest zpv - Cesta bosk pirozenosti Jedenct zpv - Cesta boskho zjeven

Dvanct zpv - Cesta oddanosti Tinct zpv - Cesta rozliovn

trnct zpv - Cesta prodnch sil Patnct zpv - Cesta k nejvy moudrosti

estnct zpv - Cesta sil boskch a dmonskch Sedmnct zpv - Cesta troj lidsk pirozenosti

Osmnct zpv - Cesta vysvobozen

Bhagavadgta

neboli Zpv vzneenho

Bhagavadgta - bible star i dnen Indie - je vytitna na potku est knihy velkho eposu Mahbhrata.

Je to dlo star, velmi star, ale kdy pesn vzniklo, nevd ani sami Indov. Indie ije ji dlouho a zd se, jako by svm dlouhm itm ztratila zjem o sm as.

Zatm co Evropa dtskch let, pc sv pamti, sv djiny, pilepovala horliv na kadou svou udlost ttek s pesnm asovm zznamem, vystavujc na odiv kad in svho ohnivho mld, star Indie u dvno pestala vit v samu jsoucnost asu, a tak

msto svch djin radji psala sv bsn a eposy, kter ji navdy mly zajistit slvu a nesmrtelnost.

Zatm co v rozbesku svch prvnch sn hledala Evropa vemi svmi smysly a silami ukjen tla, ivc se lesnmi plody a odvajc se v ke, zatm co kad jej mu se zbran v ruce stl proti mui, rod proti rodu, kmen proti kmenu, zaznvaly u tehdy

bambusovmi hji na bezch Gangy a umly dodrovmi lesy nebetynch Himlaj prvn vere indick bible: "Jsem zlat ra, na n jako perly jsou navleeny vechny svty a vechny ivoty. Jsem vn sm, kvetouc ve vech bytostech. Jsem

tajemstv mezi tajemstvmi. Jsem Mlen za hlukem vech skutenost...". To spatily svtlo svta prvn sloky nesmrteln Bhagavadgta! Je tomu u bezmla ti tisce let.

Asi tak star je zkladn tres Bhagavadgty. Ale trvalo dlouho, ne byla zvnna psmem. Jako oba velk eposy Mahbhrata a

Rmjana, tak i Bhagavadgta po mnoh stalet pechzela z pokolen na pokolen jen stnm podnm - jako vzcn ddictv minulosti, jako pedrah odkaz otc, jako klenot klenot! Indov maj vbornou pam a do pamti vpisuj to, co my peme na

papr. Jako se nae dti u st, pst a potat, tak dti slunnho Hindustnu se ji od erho dvnovku u verm Bhagavadgty, verm, kter sly doma od matky a v chrmu od brhmana: "Jsem vdn. Jsem pedmt vdn. Jsem cl

vdn!"

Odkvajc ver za verem, by to bylo jen pro samu poetickou lahodnost slov, vtisknou si nakonec do pamti cel tento drahokam sanskrtskho psemnictv! A kdy dorostou v mue a eny, poct v dui vivnou hodnotu, kter je ztajena v onom boskm pokrmu Bhagavadgty. Pak ehnaj svm pedkm, svm otcm, matkm a modl se za n: "Kde psn boh oiuj

vae stezky, otcov, tam naslouchejte a slyte nae modlitby, stoupajc k nebi!"

PDF created with FinePrint pdfFactory Pro trial version www.pdffactory.com

Teprve v tomto vku chpou prav vznam a dosah slov, kter v chrmu ped vcmi pron brhman, chystajc se pedtat z Bhagavadgty: "Gta je vzcn mlko, vydojen z vemen upaniad k viv va due. Mr budi s vmi! ijte v mru s lidmi,

ijte v mru se zvaty! ijte v mru se vm!"

A kdy v rodin dolh na indickou enu krut nepze osudu, kter by enu jin rasy zdrtil, i tehdy nalz tato novodob Damajant nebo St svou tchu v Bhagavadgt: "Jsem slvou eny, jejm pvabem, jej povst, jej trplivost, jej

shovvavost!" Ztlesujc tyto vlastnosti a do den svch kost, pijc z kalicha hokosti a do dna, stv se nakonec sama bohyn, jako ta starovk, bohabojn Svitr... "Nebo toho, kdo se povznesl nad dobro i zlo, kdo je stejn k pteli jako nepteli,

kdo Boha z ve vech vcech, toho Bh neopout a ani on nikdy neopout Jeho."

Nejen malch, neznmch lid, ale i velkch duch je Gta jedinou tchou,jedinm vodtkem ivota. Ten, jen sm je nazvn Mahtm, Velik Due, se takto vyznv ze sv lsky k Bhagavadgt: "Nalzm v Bhagavadgt tchu, kterou postrdm i v

kznch na hoe. Kdy mi nespokojenost zr do tve a kdy nevidm ve sv samot ani paprsek svtla, utkm se k Bhagavadgt. Nalzm ver tu, ver tam a zanm se usmvat uprosted netst, kter m pemhaj. Mj ivot byl pln

vnjch netst a nezanechala-li na mn viditeln rny, vdm za to jedin Bhagavadgt."

Gta je vodtkem ivota vech syn a vech dcer Matky Indie. Otevr brny do srdce a due Indie, do srdce a due jejho lidu. Je janem - zrcadlem, v nm se odr sice ji staik tv Matky Indie, tv zvrsnl, rozryt hlubokmi brzdami asu, ale tak

tv vyzaujc vechnu moudrost, vechno petaven vdn, je na plnch duchovna vytily pedlouh vky...

A jako matka si utrhuje od st, aby mohla dvat svm dtem, tak i Matka Indie, odvracejc svj zrak od v marnosti a obtujc sebe samu na olt Poznn, po vky rozdv svou nesmrtelnou moudrost - onu moudrost a tchu Bhagavadgty. Rozdv

tchu nejen svm dtem, ale dtem vech nrod. A se tato dti modl ke Kristu nebo Konfuciovi, k Vinuovi nebo Buddhovi. Vem prav Bhagavadgta: "Na konci kad cesty ekm J, nebo vechny cesty jsou Moje cesty. I volej hlasit, Arduno, e

nikdo z Mch sluebnk nebude zatracen!"

A to je prvn z velkch odkaz Bhagavadgty - odkaz nboensk snenlivosti. Vedou-li vechny cesty k jednomu a tmu Bohu, a je to cesta lsky nebo cesta vdn, cesta Kristova nebo Konfuciova, cesta Buddhova nebo cesta Mojova, vid pravdiv a vrn ten, kdo v Kristu jako v Konfuciovi, v Buddhovi jako v Mojovi, vid vtlen jednoho a tho Boha! Co prav Bh v

Bhagavadgt? "Kdykoliv ctnost upad a neest nabv vrchu, tu vdy se rodm ne zem, abych obnovil Sv krlovstv. Rodm se, abych chrnil dobr, niil zl a dval prchod prvu." To, e Bh na tuto planetu sestupoval nejastji na indick pd, s

indickm tlem a indickou krv, e prv Indii si nejastji volil za Svho Tlumonka, je nejvy milost, kterou si Indie od nho vykoupila svmi obmi a svm sebeobtovnm. Zd se, jako by sm Bh Svou kosmickou autoritou chtl tak znovu a

znovu zpeetit pravdu star Indie, kter prvn z Jeho milosti poodhalila vemu lidstvu rouku Jeho tajemstv i tajemstv Boho naplnn: "Obt se bude rozmnoovat a ob tak bude vdy kravou hojnosti, vyplujc vechna tv pn!"

A zkon obti je druhm velebnm odkazem nesmrteln Indie, odkazem, kter prosakuje celm dlem Bhagavadgty jako voda

vpencem, kter jm prostupuje jako teplo vzduchem, kter je prosycuje svou vn jako kadidlo chrmov prostory...

Je to onen zkon, jej bl lidstvo nezn, znt nechce, a proto tolik trp. Je to Zkon obti, jen je pravm opakem hedonistickho zkona nejvtho zisku s nejmen nmahou, jemu se jako modle ko evropsk lovk od samho svitu svch djin. Tento zkon rozvrtil ji antick spoleenstv i s jejich kulturou, leskem a slvou. Na jejich msto nastoupila spolenost kesansk,

zaloen na lsce lovka k lovku. A hle! Nyn hub zase spolenost kesanskou, hlod jej tlo, postihuje rozkladem vechna jej ivotn stroj. I spolenost kesansk zapomnla na sv prvotn uen, na lsku a obtavost. Jako by jen sm Kristus za ni

dokonal vechnu ob, jako by jen na Nm samm mla provdy spoinout vechna tha. Kad by chtl jen brt, ale nic nedvat. Toto evropsk spoleenstv, kesansk jen podle jmna, nezachrn ani jeho Vda, ani jeho Obchod, ani jeho Prmysl!

Teprve svtov vlka, vlka ze vech nejvt, nejkrutj, nejnemilosrdnj, jako by byla evropskmu lidstvu aspo poodestela clonu tajemn moci, kter se skrv v obti! Jako by ze sam vle Nejvyho se v keovitch bolestech evropskho lidstva mlo

u konen zrodit poznn o nevyhnutelnosti obti, kterou pro svou vlastn spsu mus pinet kad jedinec.

Bhagavadgta ze samho dna neviditeln, nevyzpytateln Due vylovila tuto perlu moudrosti u bezmla ped temi tisci lety. Z lsky k lidstvu, z lsky k mru, z lsky k Bohu, obdaila cel svt touto moudrost.

"Obt se bude rozmnoovat a ob bude kravou hojnosti, vyplujc vechna tv pn!" Ano, bude-li chtt evropsk lidstvo

udret jen holou podstatu, bude se muset uit obtem. Nauit se obtovat svou pchu, obtovat sv sobectv a nauit se odkn. A bude-li chtt, aby se plnila jeho pn, bude se muset zase uit obtem: Obtem lsky, obtem sebekzn, obtem poctiv prce,

nebo jen pes obti vede cesta k Bohu a tedy i ke tst. Toto je nesmrteln, vn moudrost Indie.


"Kdo uctv Mou ptomnost ve vech vcech a vechny vci vid pouze jako jedno jedin, a ije jakkoliv, ije ve Mn." Toto

poznn a uskuteovn bosk vejednoty je tetm nejvym odkazem Bhagavadgty. Ano, Bh je jedno jedin! Je v modrm chvn vodn vky jako v rubnovch och holubice. Je v dtti, je lp na sv matce jako ve starci, jen se opr o hl. Je v

slanosti mo jako v oparu, jen zvojem obestr lc procitajcho dne. Je ve viditelnm jako v neviditelnm. Je v poznanm jako v nepoznanm. Je ve vem. A jako snh na horch, ryba ve vod, list na strom a ptk na nebi, je i v kadm lovku. Je v nm

ztajen, jako sama sladkost blaha. Jde jen o to, aby lovk tuto Bo sladkost v sob poctil a uml ji nast jako vela nektar z kvtu!

Celm dlem Bhagavadgty zaznv hudba, jej jedinou melodi je jednota veho it. A tomuto nemnnmu, vnmu zkonu

Bomu podlhaj vichni: iv i neiv stvoen, tento svt i svty vesmrn. V Indii jsou ji mal dti vodny do dungle, aby se pesvdily, e vechen ivot m sv oprvnn v jednot, nebo nen tvor ani uitench ani neuitench. Tak je rozdlil

lovk z hlediska svch poteb.

Zde je vysvtlen, pro dv nejvt a nejstar zem, Indie a na, odmtaj kesanstv, jakkoli je velebn a vzneen. Chyb jim v kesanstv ona lska, onen soucit, kter projevuj upaniady a Bhagavadgta, Buddha a Ghndh, ke vem bytostem, nejen k

lovku!

Kesanstv se jev Indii pli homocentrick. lovk je v nm ohniskem veho ivota, veho zjmu, kdeto Indie (a tak na) soud, e ivot nen homocentrick, e je kosmocentrick, vesmrn. Asijsk lovk se nepovauje za korunu tvorstva, jeho ivot je jen epizodou v cyklu, jen zlomkem Bo epopeje, jen lnkem vesmrnho etzu. Jak prav vtasvatarpaniad: "V kadm

lovku ije vlastn byt, ale i byt vech. V tomto druhm spodobnn je lovk tlem vehomra, na jeho bedrech vak nespov bemeno vesmrnho zen, nebo svma nohama stoj na stezkch tueb, i kdy se sm povznesl nad okraj cesty."

Nehynouc hodnota Bhagavadgty spov v tom, e ji bezmla ped temi tisciletmi odvracela zraky indickho lovka od

touhy po zisku, od touhy po majetku, od touhy po svtsk slv a uila ho etit ivot, nebo tomu, kdo vechen ivot vid v sob a sebe ve vem, neme Bh zstat utajen!

A jet jeden odkaz z z Bhagavadgty jako svtlo - odkaz prce: "Konej vechny uloen iny, nebo lpe je dlat ne nedlat,

a bez prce bys neuhjil ani hol ivot!" Svou filosofi in zastnila Bhagavadgta dokonce samu slvu vdskch zpv. Neobrtila se zdy k povinnostem tohoto svta, k lidskm inm, nbr naopak - staten jim pohldla do tve. Jako majk na

moi osvtlila vem cestu nebezpenm skalm i temnotou ivota.

ivot tohoto svta je sice neradostn, smutn, ale je nezbytn nutno jej t! Pozemsk ivot nebyl stvoen, aby byl slzavm dolm, ale aby byl zdokonalovac dlnou lidstva, kter kadho jedince jeho vlastnmi iny zdokonal, zulecht, petav, a

dozraje k stavu, z nho se ji nikdy nevrac. Tak kad lovk odpovd sm za sebe i za sv iny! Ale Bh nestvoil lovka, aby jen sklzel plody svch in, ale aby se skrze iny zdokonaloval. A Bh nestvoil in, aby jeho ovoce bylo spojovno s

lovkem, nbr aby in byl strcem Jeho kosmick spravedlnosti! Moudr jsou slova Bhagavadgty: Na Mn iny neulpvaj, ani ve Mn nen zn po ovoci in. Kdo M takovho zn, nen vzn iny. Tvj kol nem nic spolenho s plody tv prce.

Nech odmna nen podntem tvch in!

Zde je kompas, kter ukazoval velikm duchm tohoto svta sprvn smr v bluditi ivota, a to byli filosofov, jako Emerson, Hume nebo Max Mller, a to byl Viveknanda, Thkur nebo Gndh. Zde je ten kompas, kter by vyvedl i evropsk nrody z

labyrintu sobectv do svta ist radosti.

in je karma - neboli kad je strjcem svho vlastnho tst. To je karmanov zkon Bhagavadgty, zkon, jemu podlh vechno lidstvo: Zlo se nevyplc, zlo se trest vnm kolobhem neastnch zrod a ivot. Dobro se odmuje petrenm

pout ivota a smrti a tak i vyvanutm do vnho blaha nirvny.

teni Bhagavadgty nech maj stle na pamti symbolismus prvn kapitoly, tebae pouh symbolismus nen poslnm tto bosk bsn. V prvn kapitole, inc teskem zbran, hlaholem polnic, venm bubn a lomozem vlenk, zahajuje toti

slep krl Dhritartra rozmluvu s jasnovidnm Sdajou a pt se ho:

" Jasnoziv, co dl te na poli ivota, na poli Kuruovc, mch sto syn seazench proti pti dtem mho bratra Pndua?"

Sadaja mu odpovd a jeho odpov bude odvjet zlatou ni Bhagavadgty, zlat vlkno rozhovoru mezi Ardunou a Krinou. Ped tenem nebudou vystupovat plasticky kreslen obrazy vnjho svta. Neuvid nic z pozemskch kulis. Jen dech se mu zataj, aby lpe ctil vdechy a vdechy vesmrnch svt. Samo jeho srdce jako by se zastavilo, aby naslouchalo tlukotu Srdce


Vesmrnho. Pohrou-li se do Gty cele nebo aspo zlomkem on oddanosti, kterou m Krina na mysli, proije v sob i na sob zzrak: Uct svou dui v Dui Bo a Dui Bo v dui sv. Uct tak, jak se ob chvj v souzvuku...

Sadaja m tet jasnovidn oko a tm vid vechny vci, a jsou nablzku, nebo v dli. Jasnovidn Sadaja dl dodnes v mysli

pravovrnho hinda. Nebo jet dnes v, e m na ele ztajeno tet jasnoziv oko. Aby si stle pipomnal, e tajemstv ivota lze prohldnout jen vnitnm zrakem, dl si kad den popelem znaku mezi obom.

Symbolismus Bhagavadgty je v tom, e onch sto syn slepho krle Dhritartra pedstavuje legii lidskch hch a omyl,

kdeto pt dt jeho bratra Pndua ztlesuje pt lidskch smysl. Legii hch a omyl vel Bhma, "voji" pti lidskch smysl vel Bhma, Ardunv bratr. Sm Arduna je mluvm pti lidskch smysl a jeho vozataj a rdce Krina je destou inkarnac

boha Vinua. Sama Bhagavadgta je pak obrazem dramatickho boje, kter je veden v kadm lovku mezi jeho omyly a hchy na stran jedn a jeho pti smysly, izenmi Du, na stran druh. Tento symbolismus prvn kapitoly umouje lpe pochopit

nkter obtnj vty a obrazy v Bhagavadgt.

Akoliv je Bhagavadgta posvtnou knihou jen vinuovsk sekty bhagavat - sekty uctvatel boha Vinua v podob Krinov - je vedle eposu Rmjana nejtenjm dlem v Indii. Jej mylenky se staly duchovnm majetkem nejirch vrstev, pely jim do

krve i do srdce, zatmco nboenskm pokrmem upaniad nebo vdskch hymn se syt takka jen brhman, tedy jen nejvy vrstva indickho lidu.

Bhagavadgta jako by oloupila o slvu i sm gigantick epos Mahbhrata, jeho je soust. m to, e tolik uchvtila? Zastnila ostatn nboensk knihy snad jen hloubkou svch mylenek? Nikoliv, byli bychom slepci, kdybychom nevidli, jak z i jejich moudrost. Ale Bhagavadgta je pece jen pedila. Pedila je svou e, kterou um promlouvat od due k dui. e prostou a

pece zrove prozaickou i bsnickou, e lidskou a pece zrove boskou. Vdy je to sm Zpv Vzneenho.

Bhagavadgta je napsna v sanskrtu, v jazyku, jen je prvem nazvn krlem mezi jazyky. Podle Ind jm hovo i bohov v nebi. V indickch chrmech jeden knz pedt nebo recituje vere v sanskrtu a druh knz je pekld. Tak Bhagavadgta ije u

vky ve svm roditi tlem i duchem - tlem svho jazyka a duchem sv hlubok moudrosti.

Mnoho nrod si toto dlo peloilo. Vylo v n, v zemi Konfuciov, jako v Anglii, zemi obchodu a prmyslu. Vylo v Japonsku, v i zboovatel kvt, jako ve Spojench Sttech, v zemi vnho neklidu a shonu. Vylo v Nmecku, ve Francii i v ad dalch zem. A kad nrod si sanskrtsk nzev Bhagavadgty petlumoil tak, jak mu nejlpe porozuml a jak jej ve sv

dui proctil. Ve Francii kaj Bhagavadgt Le Chant du Bienheureux (Zpv Blahoslavenho), v Anglii, kde vylo nkolik peklad Bhagavadgty, je nzv nkolik, nebo kad uenec dal svmu dlu odlin nzev. A tak se Bhagavadgta v anglickm

roue u jednoho jmenuje The Song Celestial (Nebesk pse), u druhho The Lay of the Lord (Zpv Pn) a u jinho zase The Song of God (Zpv Bo). I Nmci maj nkolik peklad Bhagavadgty, z nich nejlep podil vhlasn sanskrtista R. Garbe.

Tento esk peklad Bhagavadgty, dokonen v poslednm roce vlky, je vsledkem mho dvacetiletho studia Indie, jej

kultury, jejho nboenstv a jejich jazyk. Pohnutkou m prce nebyla ani touha po slv, ani touha po odmn. Peklad jsem podil jen z ist lsky k Bhagavadgt, z lsky k Indii a jejmu velebnmu uen. Mnoho autor a mnoho knih mn bylo pi tom npomocno, od Kiplingovy Knihy dungl z dtskch let a po anglickou uebnici sanskrtu v souasnch dnech. Mnoho cizch peklad Bhagavadgty mn pomhalo bu opravovat chyby a omyly, od nich se cele neoprost dn pekladatel, nebo lpe

pochopit smysl a vznam sanskrtskch slov.

Ze vech autor jsem nejvce zavzn benglskmu bsnku Gopalu Mukerdimu, bvalmu ku Rabindranta Thkura. Jak jeho uitel, ani on u neije na tomto svt. V roce 1936 jej opustil, jist navdy, jak pevn vil. Pomohl mi nesmrn a vlastn

ve vem. Ml ti vzcn vlastnosti, ti vzcn zrody, abych mluvil e Gty. Jeho ti zrody ho pmo pedurily k tomu, aby Bhagavadgtu proctil tak, jak to ml na mysli sm Krina. Narodil se jako Benglec, a tedy jako syn Matky Indie. Narodil se jako brhman ml tak po nkolik rok na starosti ddin chrm svch otc u Kalkaty, kde vcm pedtval v sanskrtu i

bengli vere z Bhagavadgty. A narodil se jako bsnk! Ten byl mm vdcem, rdcem a uitelem v cel tto prci.

Jsem si vdom vech slabin, jimi oplv toto m dlo. A pece - byly dny, kdy jsem pmo ctil, jako by mne njak Vy Moc vedla pi prci na pravou cestu, jako by mn vnukla srozumiteln petlumoen zrovna tch nejtch, zprvu nepochopitelnch

mylenek. Zdlo se mn, jako by ta prce spojen s pekladem Gty u ani nebyla prac ve vlastnm slova smyslu, ale pmo bohoslubou...

Vak prav sama Gta: "Kdokoliv v oddanosti ke Mn sdl toto uen Mmu vyvolenmu, ten nepochybn pijde ke Mn! Mezi lidmi nen nikoho, kdo by Mi mohl prokzat lechetnj slubu neli tento lovk. A na celm svt nen nikoho, kdo by Mn

byl dra neli on!"


Konm slovy nejvtho sanskrtisty v Evrop, zemelho indologa Maxe Mllera, o nm se sm Viveknanda vyjdil, e to byl

znovuzrozen rii, znovuzrozen indick mudrc star doby:

"Kdyby se mne nkdo zeptal, v kter knize lidsk duch rozvinul nejplnji sv dary, nejhloubji pemlel o nejvtch problmech it a dospl k eenm, kter zasluhuj povimnut i tch, kte studovali Platona a Kanta, ukzal bych na

Bhagavadgtu. A kdybych se sm ptal, z kter knihy bychom my, kte jsme tm vlun ili z mylenek ek a man, mli erpat pouen, kter nejvc potebujeme, abychom svj vnitn ivot uinili dokonalejm, svtovjm, irm, hlubm,

moudejm, opravdu lidtjm, ukzal bych opt na Bhagavadgtu."

V eleznm Brod v beznu 1945

Rudolf Janek

Prvn zpv Sklenost Ardunova

(Krl Dhrtartra, slep zemvldce, rozmlouv se Sadajou, jen pedstavuje jeho vnitn oko a svmu pnu popisuje ve, co

vid nablzku i v dli.)

I. 1 Dhrtartra promluvil k Sadajovi: "ekni mi, Jasnoziv, co dl nyn na poli ivota, na poli Kuruovc, mch sto syn

seazench proti pti dtem mho bratra Pndua?"

I. 2,3 A Sadaja odpovdl: "Tvj prvorozen princ Durjdhama se dv na voje Pnduovc pipraven k bitv a rad se se svm

vojevdcem a uitelem Drnou: " mj uiteli, podvej se na zstupy Pnduovc pichystan k bitv! Vel jim syn onoho Drupada, jen byl kdysi tvm vlastnm kem."

I. 4,5,6

"Jsou tu i ostatn rekov, mocn luitnci, kte se v boji vyrovnaj Bhmovi a Ardunovi. Jsou tu neporaziteln vojevdci Jujudhna, Virta, Drupada, ekitna a krl z K. Je tu Purudi, nejlep z mu, Kuntibhda a aibja. Je tu mocn

Judhmanju a staten Uttamaudas, syn Subhadry. A jsou tu i synov Draupad, velitel velkch voz."

I. 7 Princ Durjdhama mluv dle k Drnovi: "Dovol, nejlep z dvakrte zrozench, abych spotal vdce sv armdy i vechny

ostatn, kte jdou s nmi. Budu ti je jmenovat, aby sis je pipomnl.

I. 8,9 Po tob je zde Bhma a Karna, chrabr Dhritaktu a vtzn Krpa. Je zde Awatthmn, Vikarna, Dajadrata a jet mnoho

jinch rek, dobe vycviench ve vlenickm umn a ozbrojench rozlinmi zbranmi. Vichni jsou rozhodnuti poloit sv ivoty pro nai vc.

I. 10

Pod velenm Bhmovm mme nespoetnou armdu, ale vojsko neptelsk, jemu vel Bhma, lze snadno spotat.

I. 11 Nech proto kad jde jen za Bhmou."

I. 12

Kdy Sadaja vypovdl slepmu krli slova Durjdhanova, popisoval dl prbh boje: "Pot Bhma, dd Durjdhanv, povzbudil prince, zahmal lvm hlasem a zatroubil na svoji zvunou lasturu.

I. 13

Potom se rozezvuely souasn i ostatn lastury, bubny, tamburny, trubky a kravsk rohy. Nastala pmo pekeln boue zvuk.

I.14


Pak i na druh stran nasedli do svho ndhernho vozu, do nho byli zapaeni bl oi, Krina a Arduna, syn Pnduv, a zatroubili na sv nebesk lastury.

I. 15

Krina, pn pravho rozliovn, zatroubil na svoji Obrovitou lasturu. Arduna zatroubil na Boskou lasturu a jeho bratr Bhma, straliv bojovnk, rozezvuel svj Velk roh.

I. 16

Krl Judhithira, syn Kuntin, zatroubil na Vtznou muli, Nakula a Sahadva zaduli na sv polnice.

I. 17, 18 Obratn luitnk, krl z K a velk vozataj ikhand, Dhritadjumna, Virta a neporaziteln Stjaki, Drupada, synov

Draupad a dlouhoruk syn Subhadry, zatroubili kad na svoji mohutnou lasturu.

I. 19 Lomoz, jen by zahanbil samu boui, rval nebe i zem a zasval hrzu do srdc Durjdhanovch bratr.

I. 20, 21, 22

Dhritartro, vlde svta, kdy tehdy Arduna, jen m ve znaku opa, uzel tvoje vojsko seazen k boji, zvedl svj luk a oslovil Krinu, svho vozataje: " Krino, Neposkvrnn, zaje s vlenm vozem mezi ob vojska, abych vidl iky svch

neptel! Dve ne se dm do boje, chtl bych se podvat na ty, je mm zahubit!"

I. 23 "Chtl bych si prohldnout mue, kte se chtj zalbit zlomyslnmu Durjdhanovi a shromdili se na tomto bojiti."

I. 24, 25

Takto osloven Ardunou, zamil Krina s ndhernm vozem mezi ob vojska, naproti Bhmovi, Drnovi a vem vldcm svta. Potom pravil:

"Podvej se, Arduno, na vechny leny Durjdhanova rodu seazen ped tebou!"

I. 26, 27, 28, 29 A Arduna, dvaje se na sv pbuzn, prv jako na jejich syny, vnuky, uitele a ptele, kte vythli proti nmu, byl jat

hlubokm soucitem a velice zarmoucen promluvil:

" Krino, dvm.li se na vechny sv pbuzn, dychtiv vlky, odmtaj mi slouit dy, m sta jsou vyprahl. Chvji se a vlasy mi vstvaj hrzou. Mj luk Gndva mi pad z ruky a ke na mn ho. M mysl je hnzdem zlch pedtuch. Nohy pode mnou

klesaj.

I. 30, 31, 32, 33, 34 Krino, netoum po vtzstv, ani po svtskch radostech. Jak uitek, Ochrne vesmru, bych ml z hodnosti krlovsk? K emu by byla radost a dokonce i sm ivot, jestlie ti, kte tou po moci, radovnkch a rozkoch - tamhleti uitel, pbuzn a

ptel - by mli v bitv ztratit ivot a tst?

I. 35 I kdyby mne mli zabt, j sm je zabt nechci, a to ani pro vldu nad zem, moem a nebem, neku-li pro pouhou slvu tohoto

svta.

I. 36 Jakou radost bych ml z toho, kdybych zahubil sto syn Dhritartrovch? Kdybychom je zniili, neuvzli bychom sami ve

sprech hchu?

I. 37, 38, 39 K emu by nm poslouilo, kdybychom vyhladili sv vlastn pbuzenstvo? Akoliv jejich mysl, zatemnl chtivost, nevid zlo ve

vyhlazen rodiny ani v neptelstv vi ptelm, pro bychom my, Krino, kte mme tak jasn posteh, upadli do stejnho omylu?

I. 40

Je-li rodina v rozkladu, odumraj i jej odvk obady a mravnost se vytrc.


I. 41

Bezbonost, Krino, pivd eny v rodin ke zkze a jsou-li eny zkaen, nastv vdy msen kast.

I. 42 Pms ciz krve je zhoubn jak pro niitele, tak i pro samu rodinu. Vichni jejich pedkov trp, nebo nen potomka, kter by

vykonval prav obady, obtoval modlitby, kole a posvtnou vodu.

I. 43 Nsledky zpsobuj rozvrat celho rodu, zanik odvk oddanost k bohm.

I. 44

Knihy ns u, e zkza ek ty, kte vyhostili ze svho domu rodov obti.

I. 45 Bda, sami jsme se rozhodli spchat velk hch. Chtli bychom zniit vlastn pbuzenstvo a ukojit tak svou ze po moci!

I. 46

Bylo by vru lpe, kdybych neozbrojen a bez boje byl v tto bitv zabit syny Dhrtartrovmi, ne abych sm spchal tak zl skutek."

I. 47

Tak promluvil Arduna uprosted bojit, odhodil luk i py a padl sklen na sedadlo svho vozu.

Druh zpv Cesta vdn

II. 1,2

K Ardunovi, roncmu slzy smutku a ltosti, nyn promluvil Krina: Jak to, Arduno, e jsi zde na bojiti, upadl ve sklenost tak nedstojnou rja? To je vru velik hona a pekka na cest k

nebi.

II. 3 Neoddvej se strachu, tob neslu! Odho zbablost, Arduno, a vzchop se, hubiteli neptel.

II. 4

Ale Arduna odpovdl: Jak mohu ut sv py proti tm, k nim chovm ctu, proti Bhmovi, svmu ddu, a proti Drnovi, svmu uiteli, Niiteli

vech odprc?

II. 5,6 Lpe by bylo, kdybych se v tomto ivot sytil chlebem ebroty, ne abych zabil tyto velkodun uitele! Zabiji-li je, vechna

radost z bohatstv a vechna vyplnn pn budou poskvrnna krv! Vskutku st dovedu ci, zda je lep, aby zvtzili oni nebo my, nebo znime-li syny Dhrtartrovy, vyprch vechna vn

ivota.

II. 7 Pemoen bezmocnost a zcela zmaten T prosm, osvtli mi, v em spov m dobro. Jsem Tvm kem. Pou mne, nebo v

Tob hledm sv toit.

II. 8 Nic nedovede rozptlit smutek, pemhajc m smysly. I kdybych zskal vldu nad celou zem a samo panstv nad bohy, jak by

pro mne mlo uitek!

II.9 Tak mluvil ke Krnovi, k Pnovi smysl, a zakonil slovy:

Nebudu bojovat!


II. 10, 11 Krina odpovdl:

Ple pro ty, kte si to nezaslou, Arduno! Akoliv mluv moude, ti, kte jsou jet moudej, netruchl pro iv ani pro mrtv.

II. 12

Nebo nikdy nebylo, aby nebylo Mne, ani tebe, ani tchto krl. A nikdy nebude, abychom kdy pestali bt.

II. 13 Byt nen perueno, std-li se dtstv, mld a st. Podobn pi smrti byt nezanik, nbr se uvoluje k novmu tvaru.

Moudr lovk se tm ned oklamat.

II. 14 Smyslov vjemy horka a chladu, bolesti a radosti, jsou pomjejc a nestl ji svou pirozenou povahou. Snej je tedy trpliv,

potomku krl!

II. 15 Nebo nesmrtelnosti, velk mezi mui, je s to doshnout jen moudr lovk, kter je klidn v radosti i bolesti.

II. 16

Neskutenost neme nikdy bt. Skutenost neme nikdy nebt. Ti, kdo znaj pravdu, vd, e je tomu tak.

II. 17 Nikdo nem moc zniit onu nepojmenovanou praslu, je pronik vm. Vz najisto, e je nezniiteln!

II. 18, 19

Ve smrteln tlo se hal To nesmrteln, nevyerpateln a neohranien duch. Bojuj proto, potomku udatnch krl!

II. 20 Kdo se domnv, e duch sdlc ve smrtelnm tle zabj nebo me bt zabit, ten nepoznal Pravdu: Duch neusmrcuje a neme bt usmrcen. Duch se nikdy nerod a nikdy neumr. Jeliko se nezrodil, neme ani zemt. Je vn, nemnn a neumr, kdy

tlo umr.

II. 21, 22 Jak me ten, kdo v, e duch je nezniiteln, nemnn, bez zrodu a bez promny, Arduno, zabjet?

II. 23

Ducha py neprobodnou, plameny nespl, voda nepromo a vtry nevysu.

II. 24 Duch neme bt probodnut, splen, promoen ani vysuen. Je nemnn, vudyptomn, nehybn a vn.

II. 25

Je neviditeln, nepedstaviteln a nemnn. V-li to, nermu se vce!

II. 26 A v, e duch m vn trvn, i je podroben neustlmu zrodu a smrti, pece, mocn bojovnku, nem pinu ke

smutku!

II. 27 Nebo to, co se zrodilo, mus zemt, to, co zemelo, mus se znovu zrodit, pro tedy oplakvat nevyhnutelnou vc?

II. 28

Potek ivota je nepostiiteln. Jen sted je znm. A konec ivota je opt nepostiiteln. Je tu, Arduno, njak dvod k smutku?

II. 29


Jeden chpe ducha jako zzrak, druh o nm mluv jako o zzraku. Jin o nm sly jako o zzraku a pece, a vid, mluv a sly, nikdo jej nikdy neobshne.

II. 30

Duch dlc ve vech bytostech, neme nikdy zahynout. Pro dnho tvora tedy, Arduno, nemus truchlit.

II. 31 Uvauj o sv povinnosti a nechvj se, nebo nen nic lepho pro vlenka, ne aby vedl spravedliv boj.

II. 32

Vskutku, astni jsou bojovnci, Arduno, kte se smj astnit takov bitvy, jako je tato, nebo brny nebesk se sami ped nimi otvraj.

II. 33, 34

Ale odmtnout tento spravedliv boj, zradit svou vlastn povinnost a est, znamen spchat hch. Udl-li to, bude tebou svt provdy pohrdat. Pro lovka estnho je hanba jist hor neli smrt.

II. 35, 36

Velitel velkch voz budou vit, e jsi ze strachu utekl z boje. Pak ztrat jejich ctu, ty, jeho mli a dosud ve velik vnosti Tvoji neptel se budou posmvat tv zbablosti a budou povdat o tob to, co se ani neslu vyslovit. Me bt hor osud?

II. 37

Zeme-li, zsk nebe, zvtz-li, bude ti patit zem. Proto, Arduno, povsta a rozhodni se pro boj!

II. 38 Dvej se stejn na bolest jako na radost, na zisk jako na ztrtu, na vhru jako na prohru a piprav se k boji! Takto se nijak

neprohe!

II. 39 Toto jsem ti vyjevil, abys porozuml Duchu. Nyn si vmej Cesty, po kter se m dt, synu krl, abys zpetrhal osudov

pouta svch in

II. 40 Nic, co na tto cest bylo zapoato, nen ztraceno, a dokonce i velmi mal pokrok vysvobozuje od velikho strachu.

II. 41

Tato cesta je stezkou pevnho lovka s jedinm clem, nebo cesty lovka tkavho jsou rozmanit a spletit.

II. 42, 43, 44 Pevnho ducha nejsou ti, kdo hluboce pilnuli k radosti a ziskuchtivosti, kdo neumj rozliovat ommeni kvtnatou e

nemoudrch lid, upoutanch przdnm obadem a tubami, jejich clem je nebe. Slova takovch lid, a jakkoliv hojn, a rzn nboensk kony, kter ukldaj pro zdar svtskch vc, a jsou jakkoliv etn, nevedou k vysvobozen, Arduno, nbr psob

jen to, e due putuje od narozen k narozen.

II. 45 Posvtn knihy pojednvaj o vlastnostech ducha, mysli a tla, thnoucch k svtskm vcem. Osvobod se, Arduno, odpout-li

se od nich, odpout-li se od protiv dobra a zla, od touhy po moci, od ziskuchtivosti a zakotv-li pevn v Duchu.

II. 46 Pro osvcenho, jen poznal Pravdu, jsou vechny svat knihy tak zbyten jako vodn ndr v dob povodn.

II. 47

Tvj kol nem nic spolenho s ovocem tvch in! Nech odmna nen podntem jejich konn! Ale neoddvej se ani neinnosti!

II. 48

Bu vytrval v oddanosti, Arduno, ale konej sv iny bez mylenky na odmnu a zsta nedoten jejich spchem nebo nezdarem! Takov vyrovnanost mysli vede k poznn Jednoty.


II. 49

Ti, kdo pracuj pro odmnu, jsou ztraceni, Arduno. iny poskvrnn touhou jsou hor ne prce vykonan s mysl odpoutanou od vsledku.

II. 50

lovk, udrujc vyrovnanou mysl, se vyprost v tomto ivot jak z neesti, tak i ctnosti. Proto se nau oddanosti, nebo tak dojde lovk k mistrovstv i vysvobozen.

II. 51

Moudr lovk je klidn a lhostejn k odmn. Je navdy zbaven pout optovnch narozen, a tak dosahuje stavu, kter je mimo vechno zlo.

II. 52

A se tvoje mysl vyprost z klamu, zstane nedoten vm tm, co jsi kdy slyel nebo jet usly.

II. 53

A se tvj rozum pestane zmtat rozporem nzor a zakotv v rozjmn, dospje i ty k Duchu a najde sv naplnn.

II. 54 Nyn promluvil Arduna a otzal se:

Jak jsou, Krino, vznan rysy lovka, jeho duch takto doel klidu? Jak takov lovk mluv, sed a jak si pon?

II. 55 A Krina odpovdl tmito slovy:

lovk s nezviklanou moudrost odvrhuje od sebe vechna pn dmchan mysl a nachz sv ukojen v Duchu.

II. 56 Jeho srdce nen doteno neptelstvm, ani neprahne po tst. Takov lovk je oprotn od dosti, strachu a hnvu. Takov

lovk je vpravd mudrcem, jeho duch doel pokoje.

II. 57, 58 Kdo se oprostil od pipoutanosti, nen ani poten vcmi dobrmi, ani pohoren vcmi zlmi, je vskutku moudr. A jestlie jako

elva, kter stahuje nohy do svho krune, dovede i on odpoutat sv smysly od toho, co je vzruilo, je jeho moudrost sklopevn.

II. 59 Lkadla pozbvaj moci nad zdrenlivm lovkem, ale nikoliv jeho touha Tu ztrc teprve ten, kdo uzel Nejvyho.

II. 60, 61

Nevzan smysly, Arduno, dorej prudce i na mysl lovka moudrho, usilujcho o dokonalost. Nech je dr na uzd, nech vlo svou dvru ve Mne! Nebo spolehliv je moudrost toho, kdo sv smysly opanoval.

II. 62, 63

Mylenka na njakou vc rod pchylnost k tto vci. Z tto pchylnosti se rod touha a z touhy ve. Ve rod klam a klam rod zmatek mysli, kter pivod nakonec znik lovka.

II. 64, 65

Ten, kdo ovld sebe, kreje svtem se smysly zkrocenmi, odpoutn od protiv nklonnosti a nenvisti, ten vskutku dochz klidu.

V tomto mru vechen zrmutek miz, nebo rozum toho, jeho srdce je klidn, brzy zakotv v bezpe.

II. 66 lovk s mysl nestlou nev ani co je due, ani co je rozjmn. Ten, kdo nerozjm, nem klidu, odkud me oekvat tst?

II. 67

Nebo srdce, kter je potulnm smyslm v patch, odn rozum jako vtr plachetnici.


II. 68 Vz proto, mocn bojovnku, e jsou-li smysly zkroceny, je poznn sklopevn.

II. 69

Co je noc pro vechny bytosti, je dnem pro toho, kdo se ovld. A co je pro n bdnm, nen ne noc pro toho, kdo je osvcen.

II. 70 Jako mnohobarevn eky tekou do ocenu a tam se ztrcej pod jeho smaragdovou hladinou, tak i poznn se vlv do ivota

duchovn smlejcho lovka, neporuujc npl jeho mru.

II. 71 Ten, kdo se oprostil od touhy, vech pn a nek to jsem j a to je m, ten dochz klidu.

II. 72

Ten stav, synu Prithi, je vru samm ztotonnm s Nejvym. Nikdo, kdo tohoto stavu doshl, nepodlh klamu, nebo kdo na konci ivota zakotvil v Nm, dospv k vn a svrchovan blaenosti.

Jako se etn eky vlvaj do ocenu, jen zstv ve sv podstat nezmnn, tak proudy dost nesm rozruit toho, kdo tou po Mru.

Tet zpv

Cesta in

III. 1

Nyn pravil Arduna: Krino, jestlie soud, e vdn je lep ne innost, pro mne tedy vybz k onomu stranmu skutku?

III. 2

Tvoje slova mi pipadaj obojetn a zatemuj mj rozum. Osvtli mi proto onu cestu, kter mne s jistotou dovede k nejvymu dobru!

III. 3

Krina odpovdl: Dvoj cestu, Bezhonn, jsem dal svtu na potku tak, aby byla uvedena ve skutek. Jedna jej vtev Stezka vdn je pro ty,

kte lnou k rozjmn. Druh vtev je urena tm, kte maj sklon k inorod prci.

III. 4 Ale klidu a dokonalosti nedosahuje ani ten, kdo se inm vyhb, ani ten, kdo se svta jen zk.

III. 5

Nebo vpravd sama proda nutk vechny tvory k innosti a nokdo se neme ani na okamik cele obejt bez in.

III. 6 lovk, jen pedstr, jako by byl pohrouen v rozjmn, zatmco mylenkami prodlv u smyslovch obraz, bv prvem

zvn pokrytcem, jeliko obelhv sm sebe.

III. 7 Ale ten, jen zkrotil smysly, obtuje Mi s oddanost vechny sv iny, ten, Arduno, dospv k nejvymu naplnn.

III. 8,9

Konej proto takto vechny uloen iny, nebo lpe je dlat ne nedlat a bez innosti bys nemohl uhjit ani hol ivot! Svt pout lidstvo k innosti bez cle. A proto, Arduno, zasv vechny sv iny svmu ztotonn s Mou Nekonenou

Podstatou!

III. 10, 11, 12 Na potku stvoil Tvrce lovka i nutnost sebeobti a ekl:

Obt se bude rozmnoovat a ob bude kravou hojnosti, vyplujc vechna tv pn!


Uctvej bohy svmi obtinami a bohov budou uctvat tebe! Spojen takto poutem dokonalho ptelstv s nesmrtelnmi doshne nejvyho dobra.

Nebo poteni obt tv prce, vypln bohov tv pn. Ale kdo uv jejich dar, ani za to dv patinou ob, je vru zlodjem.

III. 13

Uloenmi obmi se lid osvobozuj od hchu a provdnm obad se zulechuj. Ale dlem tch, kdo nejsou schopni oddanosti, je oputnost a klam.

III. 14, 15

Jako ivot kl ze semene, jako po deti semeno kl, jako ob pivolv d z nebe a jako se ob rod z lidskch in, tak kad innost vychz z brahma.

III. 16

Tak uril Tvrce, aby bh ivota krouil kolem obti. Ten, kdo se neastn tohoto kolobhu, ije v omylu, nebo otro svm smyslm. Takov ivot, Arduno, je marn!

III. 17, 18, 19, 20

Kdo je osvcen a nalz ve svm srdci zdroj tst, nen povinen konat dn in. Takov lovk nen vzn innost a neinnost jej nieho nezbavuje. Konej proto uloenou prci bez touhy po odmn, a tak dojde k Nejvymu. Pedevm konnm

povinnost doshli velc krlov dokonalosti. Vichni lid jsou navzjem spjati svmi iny. Takov je zkon ivota. I ty mus vykonat svj kol!

III. 21

Cokoliv dl vjimen lovk, dlaj po nm i druz. A tak ten, jen sprvn ije, dv svmi iny pklad svmu okol.

III. 22 J sm, Arduno, nemm dnou povinnost, nemm nic, co nen dosaeno, nic, co bych zskal na zemi, na moi ani na nebi.

Pesto neustvm v innosti.

III. 23 Nebo kdybych pestal ve svm nepetritm konn, napodobilo by Mj pklad, potomku krl, cel lidsk plm.

III. 24

Ustanu-li, zahynou tyto svty. Nikdo nepozn ani sebe, ani svj kol. Zmatek se zmocn veho a zkza bude nsledovat.

III. 25 Moud lid by mli plnit svj kol bez touhy po odmn, pece vak s onou horlivost, jakou projevuj poetilci, ulpvajc na

vsledcch svch in. Takov pklad nech dvaj svtu!

III. 26, 27 A nech nezpsob zmatek v nzorech nevdomc spoutanch svmi iny.

Kad lovk je projevem ivotn sly. Moudr v, e vn vlastnosti jeho bytosti v nm tvo ona. Ale lovk oslepen sobectvm k: J sm jsem initelem.

III. 28

Synu Prithi, kdo v, e podstata jeho due je oddlena od prodnch sil a e pouze vlastnosti vrozen jeho bytosti hledaj smyslovmi tykadly pedmty touhy, ten je osvobozen tmto vdnm

III. 29, 30

Ti, kdo jsou oleni vlastnostmi vc, lp na svm omylu, Ti, kte vak poznali dokonalost, by nemli ruit lovka ommenho vlastnmi pedstavami.

Ten, jen zasvcuje vechny sv iny Mn a svou mysl upn k M Vn Podstat, nen chycen do pasti sebeltosti a je vylen z horeky mysli.

III. 31, 32

Due, neustle uskuteujc toto M uen, jsou vymanny z pot svch in, ale otroci zvyku, bez jasnho sudku, kte toto uen neznaj, propadaj zkze.


III. 33, 34

I moudr lovk se dr vrozench schopnost. Vechny bytosti, kter ij, jednaj v souzvuku se svou povahou a nijak jim neprospv, je-li tento zkon poruen.

Smysly, zmtan vlnami pchylnosti a nenvisti, se vemlouvaj do lidsk mysli. Nech nikdo nepodlehne jejich vld, nebo jsou to neptel uvnit tvrze!

III. 35

Lep je vlastn, by nedokonal stezka, ne sebedokonalej stezka druhho. Nebo cesta druhho nen tvoj cestou.

III. 36 Nyn se tzal Arduna:

Co vlastn nutk lovka k tomu, aby spchal hch? Co je to, Krino, co k nmu pobz velkou silou a proti vlastn vli?

III. 37 Vzneen odpovdl:

Je to touha, je to hnv, zplozen povahou domhajc se moci, zplozen velkou chtivost a temnou nevdomost, kter je neptelem lid.

III. 38

Jako dm zahaluje ohe, jako dech zamluje zrcadlo, jako lno ukrv zrodek, tak i lidsk dosti zastraj poznn Ducha.

III. 39 Jejich nenasytn plameny, Arduno, jsou vnm neptelem vech moudrch lid.

III. 40

Smysly i mysl se nachzej v jejich ohniti, je-li ohe rozdmchn, pak plameny snadno ol lovka a pekryj jeho moudrost.

III. 41 A proto, ture mezi mui, spoutej sv smysly hned od potku a uml hnou touhu, niitelku vdn, niitelku tvho naplnn.

III. 42

k se, e smysly jsou mocn. Vt ne smysly je vak mysl. Ale nejvt ze veho je tman vn Duch.

III. 43 Jestlie nyn v, co je nejvy, hledej pouze v nm svj klid a zni dost, svho hlavnho neptele.

tvrt zpv

Cesta obti

IV. 1

Vzneen pokraoval: Zvstoval jsem Vivasvantovi Slunci toto uen sebevldy pomoc in. Svil jsem je Manuovi a Manu je vyloil Ikvkuovi.

IV. 2, 3

Tak je poznali krlovt mudrci jeden od druhho, ale dlouhou dobu, hubiteli neptel, si lidstvo tohoto uen nevmalo. Dnes vak jsem ti prv toto uen, toto nejvy tajemstv, zvstoval, nebo jsi milovanm druhem Mm.

IV. 4

Pot se tzal Arduna: Pozdj je ivot Tvj, dvj je ivot Vivasvantv. Jak mm zozumt Tvmu slovu, e jsi je na potku sdlil Vivasvantovi?

IV. 5

Vzneen odpovdl: Mnoho Mch i tvch zrozen minulo, Arduno! Ta vechna J znm, ty vak, reku, nikoliv.

IV. 6


Akoliv jsem vn a nemnn, akoliv jsem pnem tvorstva, pece ovldm Svou nekonenou podstatu a stle se objevuji ped lovkem, odn v roucho klamu.

IV. 7

Kdy ctnost upad, kdy spravedlnost v prach je lapna, tu vdy se rodm, abych obnovil Svj d.

IV. 8 Rodm se v kadm vku, abych chrnil dobr, niil zl a dval prchod spravedlnosti.

IV. 9

Ten, kdo vskutku zn Mou boskou podstatu a pvod, nerod se znovu na tomto svt.

IV. 10 Osvobozen od vn, odpoutn od strachu, oprotn od hnvu, Mnou naplnn a oitn poznnm, ke Mn pichz, Arduno.

IV. 11

Vz, e na konci kad cesty ekm J, nebo vechny cesty jsou Moje cesty.

IV. 12 Lid, kte si pej svtsk zdar, obtuj svtskm bohm, nebo v tomto svt rychle pichz zdar rodc se z in.

IV. 13

Stvoil jsem d a kadmu dle jeho povahy a schopnost uril prva i povinnosti. Vz, jsem jeho tvrcem, ale zstvm bez promny, bez in.

IV. 14, 15

Na Mn iny neulpvaj, ani netoum po ovoci in. Kdo M zn, nen vzn iny. To vdli ve star dob ti, kte hledali vysvobozen. Jednej tak tak, jak kdysi jednali sta.

IV. 16, 17

Jeliko vak i lid moud bvaj svdni na scest, nevd-li, co je innost a co neinnost, vylom ti toto vdn, abys byl vysvobozen od zla.

Povahu innosti a neinnosti a povahu in nedovolench je teba jasn rozliovat, nebo osud, ztajen v lidskch skutcch, je takka nevyzpytateln.

IV. 18

Ten, kdo nelz klid uprosted innosti a innost uprosted klidu, dospl cestou in k mistrovskmu ztotonn s Bohem.

IV. 19 Moudrm je nazvn ten, jeho konn je oprotno od lstivosti i touhy po odmn a jeho iny byly pezkoueny v ohni poznn.

IV. 20

Bez touhy po ovoci in, naplnn mrem, nezvisl na pomoci zven takov lovk je vpravd neinn, akoliv kon mnoh iny.

IV. 21

S oima nezaslepenma nadj, se zvldnutmi smysly a nespoutan vlastnictvm takov lovk v tomto svt svmi iny zlo neplod.

IV. 22

Osobn prospch nen motivem jeho innosti. Je nedoten protiklady dobra a zla, je povznesem nad zvist a je stejn klidn v spchu jako v nezdaru. Takov lovk je vskutku svobodn.

IV. 23

Osvobozen od touhy, se soustednou mysl, pohrouen do prce jedin proto, aby prac doel naplnn takov lovk m vechny dluhy svch pedchozch zrod smazny.

IV. 24


Jeho ob je brahma, jeho obad je brahma a jeho lopota je brahma! Ohe, jen ho stravuje, je brahma, nebo sm splynul s brahma.

IV. 25

Jsou mnoz, kdo zasvcuj sv obti bohm, zatmco druz, petnajce sv pouta, obtuj svou pechodnou podstatu jako ob Vnmu brahma.

IV. 26

Nkte obtuj sv smysly v ohni sebevldy. Jin zase kladou na olt tto obti vechny sv city a znalosti.

IV. 27 Nkte odkldaj jako ob do ohn sebevldy, rozncenho moudrost, vechny pedmty svch smysl a vechny ivotn kony

svho tla. Jin zase obtuj v plamenech Nejvyho naplnn svou svtskou moc i duevn sly.

IV. 28 Nkte nabzej v ob sv bohatstv a duchovn ddictv z minulosti. Jin, ovldajce sama sebe, obtuj zase svou uenost a

moudrost.

IV. 29, 30, 31, 32 Nkte obtuj svj dech a upravuj dle toho sv vdechy a vdechy, zatm co jin ovldli sv ivotn projevy a obtuj potravu i vechny tlesn kony. Ti vichni znaj moc obti. Jejich hchy byly spleny, a tak jako po skonen obti se vichni obtujc

podlej o zbytky obti, tak poslze i oni se budou s Nejvym dlit o svou vlastn ob. Tento svt nen pro ty, kdo by se chtli obejt bez obti, Arduno. O velikch obtech vyprvj vdy a kad z tchto obt je

dokonna njakm inem. Mj to na pamti, nebo to t vysvobod z pout!

IV. 33 Ob vdn je vy, hubiteli neptel, neli ob majetku, nebo vechna dokonalost in je obsaena ve vdn.

IV. 34, 35

Padne-li na tv ped mudrci, bude-li se jich tzat, bude-li jim prokazovat sluby, dostane se ti pouen o tomto vdn. Pak u nikdy vce nebude oklamn, nebo vechno byt uz v sob a ve Mn.

IV. 36

Na voru takovho poznn i nejvt hnk me peplout ocen nevdomosti.

IV. 37, 38 Jako plpolajc ohe stravuje devo, Arduno, tak i ohe Poznn spaluje na popel vechnu sudbu minulch in. Vskutku, na

tomto svt nen lep oisty nad Poznn. Zdokonalen cvienm oddanosti, pozn v prav as ve svm srdci tuto pravdu.

IV. 39, 40 lovk osvcen, ukznn pn svch smysl, dospv k tomuto Poznn. Kdo jej doshl, vstupuje do krlovstv nepopsatelnho

mru. lovk nevdom, bezbon, pochybujc sm o sob, upad v nicotu. Nebo ten, kdo nev v sebe, znevauje tento svt, ostatn

svty i cel sv tst.

IV. 41 Kdo pstuje sebevldu, kdo se zk odmny a moudrost petn pouta svch pochyb, na tom iny neulpvaj.

IV. 42

Proto rozetni ostm Poznn onu pochybovanost, rodc se z nevdomosti a dlc v tvm srdci. Dej se cestou oddanosti, Arduno, vsta a bojuj.

Pt zpv

Cesta odpoutanosti

V. 1, 2

Pot pravil Arduna:


Veleb, Krino, toho, kdo se zk innosti, ale piznv velik zsluhy tomu, kdo kon iny. Vylo mi, kter z tchto dvou cest je lep!

Vzneen odpovdl: K vysvobozen vedou jak prostedky innosti, tak i neinnosti, ale ivot inn je lep ne ivot neinn.

V. 3

lovk, jen nezn ani nenvist, ani touhu, Arduno, je vskutku sanjsin. Je povznesen nad dobro a zlo a vyprotn z pout in.

V. 4 Moudr lovk nevid podstatn rozdl mezi cestou in a cestou rozjmn. Kdo dojde po jedn cest a na konec, sklz plody

obou.

V. 5 Viny, k nim se povznesli lid rozjmnm, jsou dostupn i tm, kdo se lopot, a ten, kdo vid, e vdn a konn pravch

in m stejnou hodnotu, vid jasn.

V. 6 Cesta odkn bez poehnanch in je zarostl hlom obt. Zbon mudrc, odn pltm rozjmn a oitn svmi iny,

rychle spje ke Mn.

V. 7 lovk istho ducha, oddan sv prci, jen vtz nad sebou samm, ovld smysly a m ve svm srdci msto pro vechny

tvory, a vede inn ivot, je neposkvrnn svmi iny.

V. 8, 9 Ten, jen zn pravdu, k: Sm ze sebe nic nekonm. Oima se nedvm j sm. Uima neslym j. Prsty nehmatm a nosem

neichm j. Pi jdle nejm j, pi chzi nejdu ani pi spnku nespm j. Veho toho se odkm, odkm, odkm, nebo nikoliv moje j, nbr moje smysly si tak hraj se svmi hrakami jako dti.

V. 10

Jako se lotosov list vynouje nad hladinu vody, v n roste, tak i ten se povzn nad dobro a zlo, kdo oddn Mn vykonv uloen kol.

V. 11

Tlem i duchem se ubr uednk cestou innho ivota a bez touhy po odmn kon sv koly pro oistu svho srdce.

V. 12 lovk pevn mysli, dokonale vyrovnan, lhostejn k vsledkm svch in, dochz mru. Ale lovk nejist, ommen touhou,

je zajatcem svch pn.

V. 13 Kdo vtz nad sebou samm, kdo dovede rozliovat a od ovoce in se odpoutat, prov astn ivot v tvrzi svho tla, nebo

sm nic nekon ani nenabd k inm.

V. 14 Pn vesmru nestvoil ani lovka, ani sm in proto, aby byly iny spojovny s jejich vsledky. Tento klam vem lidem psob

jen vnj jevy.

V. 15 Vudyptomn Duch nebere zetel ani k zsluze, ani k provinn, a lid netrp ani pro spchan hch, ale proto, e jejich vdn

je zatemnno nevdomost.

V. 16, 17 Nevdomost se vak pekonv poznnm Ducha, kter z jako slunce a odhaluje Nejvyho.

A ti, jejich podstatou je To, jejich oporou je To, jejich dovrenm je To, ti vichni duchem soustedni v Nejvym jsou oitni od vech omyl a nikdy se na tento svt nevracej.

V. 18, 19


Ti, kdo poznali Ducha, dvaj se stejn na knze, obdaenho uenost a pokorou, jako na slona, psa nebo ebrka. Oni doshli rovnovhy, zvtzili nad ivotem i smrt a splynuli s Nejvym.

V. 20

S klidnou mysl spovaj ve Mn a net se z radosti, ani nermout nad bolest.

V. 21 lovk odpoutan od vnjho svta me doshnout blaenost v rozjmn a vyvanut do sfry vnho tst.

V. 22

Radosti, vykvtajc ze svta lidskch smysl plod smutek, Arduno. Kvetou jen proto, aby zvadly, a moudr lovk v nich nehled zalben.

V. 23

Dovede-li lovk odolvat nporm svho hnvu a touhy jet v tomto tle a v tomto svt, dojde trvalho tst.

V. 24, 25 Ten, kdo nos ve svm nitru radost, mr a svtlo, je svobodn a splyne se Mnou.

Jeho nedostatky zanikly, jeho pochybnosti se rozptlily, jeho smysly se zklidnily. Kad jeho in je poehnnm pro vechny bytosti a pro sebe zskv neomezenou svobodu.

V. 26

Osvobozen od touhy a hnvu, naplnn poznnm sv jednoty s vekerenstvem, okou takov svtec svrchovanou blaenost na tomto i onom svt.

V. 27, 28

Ten, kdo ze sv mysli vylouil vnj vci a s upenm zrakem mezi obo a klidnm duchem dl o samot, kdo navdy ovldl hnv, strach a dost, kdo pokld osvobozen za nejvy cl, ten jist doshne rozjmnm Svrchovanho blaha.

V. 29

Takov lovk Mne vpravd zn jako Tvrce pemnohch tvar, jako Pna vech svt a Ptele vech bytost! Ten pichz do krlovstv nekonenho mru.

est zpv

Cesta rozjmn

VI. 1

Vzneen opt promluvil: Kdo nemysl na odmnu za prci, a pece ji dokon, ten vskutku pochopil vznam innho ivota. Nikoliv vak ten, kdo

zapomn na ob a je neinn.

VI. 2 Vz proto, krlovsk bojovnku, e to, co se nazv zeknutm, je vpravd cvienm odevzdanosti. To znamen odpoutanosti od

kolobhu mylenek, onch strjc vnjch kulis a nevmavosti k promnlivm pedstavm a obrazm, je podncuj zrod dost.

VI. 3

Kze v innostech prospv lovku pi rozjmn. Je-li jeho srdce oitno, dal iny ji nee hladinu mysli. Jeho cesta je cestou Mru!

VI. 4

lovk se opravdu odpout teprve tehdy, a mu jeho mysl pestane pedvdt drama in a jejich nsledk. Teprve tehdy doshne soustedn.

VI. 5, 6

lovk je svou pirozenou podstatou neustle strhovn. Nech se tedy vzchop, aby sm sob byl ptelem a nikoliv neptelem. Ten, kdo pemohl sebe, m v sob svho ptele, ale kdo nezvtzil nad sebou, m v sob vnho neptele.


VI. 7

lovk s klidnou mysl vid neustle ped sebou, v chladu i horku, v radosti i bolesti, ve cti a potup, svou Vnou Podstatu.

VI. 8 Je zklidnn poznnm. Jeho smysly jsou posluny a on zstv nemnn jako kovadlina, a se na n tepe zlato, tlue kmen i

rozmluje hlna.

VI. 9 Ten, kdo je dokonal, bude se dvat stejn na spravedlivho jako na nespravedlivho, na neptele jako na ptele, na pvrence

jako na protivnka, na odprce jako na bratra.

VI. 10 Kdo hled Pravdu, upevn svoji oddanost vnmu Duchu, kdy se uchl do samoty, ovldne svoji mysl i tlo, odvrhne klam i

nadje a osvobod se od vlastnickch pud.

VI. 11 Najde si odlouen msto pro oistu svho srdce: Msto se sedtkem nepli vysokm ani nzkm. Msto klidn, vystlan trvou

kua, pokryt antilop k a lnnm pltnem. Nech je to msto pevn.

VI. 12 A tam a usedne se spoutanmi smysly a soustednou mysl a usiluje o oistu svho srdce.

VI. 13

Nech dr tlo zpma a nehybn, hlavu vzhru, krk rovn a oi upeny na piku nosu, aby jeho zrak nebloudil po okol.

VI. 14 Se srdcem jasnm a statenm, pevnm v slibu istoty a s mysl zvldnutou a na Mna upenou, nech sed v rozjmn a vemi

svmi mylenkami je ponoen v Mou nekonenou podstatu.

VI. 15 S du takto odevzdanou, s mysl ve Mne ustavin pohrouenou, dosahuje Mho neskonalho mru.

VI. 16, 17

Ale vz, Arduno, e marn Mne hled ten, kdo nadmru usiluje, kdo j pli mnoho nebo zase pli mlo, i ten, kdo sp pli mnoho nebo pli mlo.

Jen ten, kdo je stdm v jdle, odpoinku, v prci, spnku i bdn, jen ten hledaje Mne pekon svou vlastn bdu.

VI. 18, 19, 20 Je-li mysl takovho lovka v dokonalm souladu, je-li prosta touhy a pn, odpov klidn ve Mn. A jako plamen svky neblik v bezvt, tak netk ani plamen mysli, je ho pro Mne. Mysl takovho lovka je upokojena a utiena cvienm

odevzdanosti. Jej klid je nezmiteln. Takov lovk z v sob Podstatu vech vc a je spokojen.

VI. 21 Ona neskonal radost, kterou zskal poznnm, je mimo dosah lidskch smysl. Jeho mysl je pevn a navdy zakotvena v

Nekonenu.

VI. 22 Potom se ji neodchl od pravdy, nebo dn jin stav nen pro nho douc. V nm je povznesen nad vechny strasti.

VI. 23

Tato odevzdanost vede k naprostmu osvobozen od bolesti. Nech se v n cvi s pevnost a neochvjnm srdcem.

VI. 24 A nech se nedv ani na vtvory sv obrazotvornosti, ani na hru svch neklidnch smysl.

VI. 25

Tak s mysl ozbrojenou trplivost a mylenkami postupn odvrcenmi od pchylnosti k hmotnm vcem, dojde vnho klidu.


VI. 26

Cokoliv znekliduje a rozruuje jeho mysl, nech zkrot a s pomoc neskonalho Ducha podman.

VI. 27 Nebo nejvy blaho sestupuje na toho, kdo se zbavil vn a m v srdci nekonen ocen klidu, jen napluje Mne a J napluji

jej.

VI. 28 Tak je jeho due vymanna z mylenky na dobro a zlo, a tak okou nekonenou blaenost.

VI. 29

Jeho srdce tkv ve Mn, a on vid vechny tvory v sob a sebe ve vech tvorech.

VI. 30 Toho, kdo Mne takto z ve vech vcech a ve z ve Mn, j neopoutm a ani on nikdy neopout Mne.

VI. 31

Kdo uctv Mou ptomnost ve vech vcech a vechny vci vid jako jedno jedin, a ije jakkoliv, ije ve Mn.

VI. 32 Kdo zn radost a bolest druhch tak, jak pocioval radosti a bolesti sv, vystoupil, Arduno, na nejvy vrchol!

VI. 33, 34

Jak me vn neklidn duch lovka dojt pokojn odevzdanosti, kterou m na mysli? Vdy lidsk duch, Krino, je tak nestl, nepokojn, nepoddajn a nespoutan jako vtr.

VI. 35

Vzneen odpovdl: Nen pochyby o tom, e duch je vrtoiv a tko ovladateln, ale cvienm a sebevldou, Arduno, jej lze pece jen dret na

uzd!

VI. 36 Tkav mysl si tko osvoj postoj odevzdanosti, nutn pro tento kol, ale kdo ovld sebe, a usiluje o to pravmi prostedky,

me toho cle doshnout.

VI. 37 Arduna se vak znovu tzal:

Co se stane s lovkem, Krino, kter nen schopen takto cviit svho ducha, a je jinak pln vry? S lovkem, kter je vhav v inech, a je pln oddanosti?

VI. 38, 39

Nespadne jako mrak z nebe do propasti? Nebo jak stezka zbv, Krino, tomu, kdo ztroskotal na obou cestch za Poznnm? Rozetni tuto mou pochybnost, Krino, nebo jedin Ty me ukonit moji nejistotu!

VI. 40

Vzneen odvtil tmito slovy: Tomu, jeho jsi Mi popsal, Arduno, zkza vru nehroz ani na tomto, ani na onom svt, nebo milovnk dobra nen nikdy

ztracen.

VI. 41 Nebo je-li spravedliv, ale propadl v duchovnch cviench, zrod se znovu v dom krsy, dobra, lesku a istoty.

VI. 42

Nebo se narod v rodin svatch a slavnch lid vzcn to vskutku zrod.

VI. 43


Tam si podr duchovn zkuenost, kterou zskal ve svm pedchozm ivot, Arduno, a odtud znovu bude usilovat o dosaen dokonalosti.

VI. 44

Jeho dvj sil jej un k cli. Nebo moc, kter ho pohn, je silnj, neli moc obadu, a vy, neli slova svatch knih.

VI. 45 Tak postupuje nenavn skrze mnoh zrozen dochz nakonec, prost v poskvrny, k nejvy met svho snaen.

VI. 46

Vynik nad ty, kte se oddvaj tlesnmu odkn, i nad ty, kte si osvojili moudrost knih. Ped toho, kdo kon jen iny, i ty, kte dodruj jen pkazy knih. Jdi proto, Arduno, za tmto clem!

VI. 47

Nebo ten, kdo naplnn odevzdanost, pohrouen ve Mn, hled Mne vytrvale v sob samm, ten je ze vech lid nejvce obdaen klidem, mrem a pokojem.

Sedm zpv

Cesta pravho poznn

VII. 1

Vzneen pravil: Nyn, Arduno, poslouchej, jak Mne me doshnout cvienm oddanosti a jak ve Mn me nalzt svou tvrz, sv zasvcen,

upe-li se ke Mn!

VII. 2 Povm ti o vdn spjatm s Poznnm, a pokud si je osvoj, nestoj vru jin vdn za to, abys je znal.

VII. 3

Mezi mnoha tisci lidmi se jich jen mlo sna o dokonalost. A mezi tmito poehnanmi snad jen jeden jedin Mne zn v M prav podstat.

VII. 4

Moje podstata se projevuje osmero zpsoby: zem, vodou, ohnm, vzduchem. Prostorem, mylenkou, rozumem a vlastnm vdomm. To ve jsou Moje projevy.

VII. 5

Ale toto je jen zk pohled na Mou pirozenost. Nebo vz, synu Prithi, e za tmito podobami se projevuji jet jinm tvarem, a to samm ivotem, kterm se vesmr tvo a udruje.

VII. 6

Vz, e kad bytost je dtkem M dvoj podstaty, kter je Matkou a Otcem veho stvoenho, hle, J jsem pvod i znik celho vehomra!

VII. 7

Nic nen nade Mne, Arduno! To nejvy a nejni je obsaeno ve Mn. Jsem zlatou rou, na n jako perly jsou navleeny vechny svty a vechny ivoty.

VII. 8

Jsem chut vody, Arduno, jsem svtlem slunce i msce, posvtnost vd, zvukem mizejcm v tichu oblohy, lidskost lovka tm vm jsem J.

VII. 9

Jsem libou vn zem, jasem ohn, ivotem vech, kdo ij, jsem plamenem, jen spaluje Moje uctvatele.

VII. 10


Vz, Arduno, e jsem vnm semenem veho it. Jsem rovn hrdinstvm statench. Mezi vzdlanci jsem meem jejich ducha a jsem slvou lid proslulch.

VII. 11

Jsem zbran silnch, zbran nezrezivlou hnvem a neotupenou dost. ture mezi mui, jsem povzbuzenm pro kadho lovka dle jeho povahy.

VII. 12

Vz, e ve, co nle k ctnosti, i to, co pochz z vn a temnoty, to ve vyvr jedin ze Mne. J nejsem v tchto vcech, ale tyto vci jsou ve Mn.

VII. 13

Tento promnliv svt, oklamn mnohotvarm vzhledem Mch vc, Mne, Nemnnho a Neskonalho, nezn, Arduno.

VII. 14 Nebo v, e Moje vlastnosti, vtlujc se do vech tvar ivota, jsou Mm boskm pestrojenm a tko je lze odhalit. Jen ti,

kte Mne vytrvale hledaj, prohldnou skrze tuto clonu skutenosti a za n Mne naleznou.

VII. 15 Ale nepijdou ke Mn lid zl, nevdom a patn, kte oklamni vnjkem vc neumj rozliovat a sleduj cestu krutosti a

nsil.

VII. 16 Je tvero druh dobrch lid, kte si mne pej: Ti, kte trp, kte hledaj vdn, kte tou po vzestupu a ti, kte si pej

moudrost.

VII. 17 Nade vechny tato lidi vynik moudr lovk, nezlomn a zancen pro jedin cl. Svrchovan drah jsem moudrm lidem a

moud lid jsou draz i Mn.

VII. 18 Ulechtil jsou vskutku vichni, ale na moudrho lovka pohlm jako na sebe sama, nebo jedin Mne si neodvolateln zvolil

za svj nejvy cl.

VII. 19 Moudr lovk, kdy proel mnohmi zrody, nakonec splv se Mnou, v, e jsem To, co je srdcem veho stvoenho. Velmi

zdka dochz due takov vzneenosti.

VII. 20 Ostatn zapomnaj na svou pravou povahu, jsou svedeni na scest tou neb onou tubou, vykonvajc ten i onen obad, nebo se

klanj rozlinm bohm.

VII. 21 Ale nech si uctvatel, na zklad skuten vry, vyvolil jakkoliv druh uctvn, J jej v tto ve utvrzuji.

VII. 22

A jestlie se dr tto sv vry, dosahuje skrze ni naplnn, kter J sm udluji.

VII. 23 Le ovoce rostouc pro lidi s omezenm poznnm je pomjiv. Uctvatel boh jdou k bohm. Moji zboovatel vak jdou

pmo ke Mn.

VII. 24 Ti, kte nerozliuj, nejsou s to pochopit Mou nemnnou a nadsmyslnou podstatu, ztotouj promnlivou hru Mch

nespoetnch projev se Mnou.

VII. 25


Zahalen kouzlem klamu nejsem vem viditeln. Tak zstvm pro olen svt utajen, J, jen jsem Nenarozen a zmnami nedoten!

VII. 26

Znm, Arduno, ve, co bylo, ve, co je, i ve, co jet bude, ale nikdo nezn Mne.

VII. 27 Klamem radosti a bolesti, dobra a zla, klamem pramencm z touhy a nenvisti, jsou vechny bytosti vrhny do hnacho kola

zrozen a smrti.

VII. 28 Potom Mne mravn lid, kte se odpoutali od hch a od protichdnch klam, uctvaj s neochvjnou vrou.

VII. 29

Ti, kte by chtli uniknout zkze a smrti, naleznou ve Mn sv toit, nebo jsem sama Skutenost, jsem samo Vysvobozen.

VII. 30 A ti, kte Mne poznvaj jako plamen obtnho ohn, jako nehmotnho Pna nebe a zem, ti do Mne vstupuj v hodin smrti.

Osm zpv

Cesta k Nejvymu

VIII. 1, 2

Arduna se nyn opt tzal: Co je brahma, co je due lovka a jak osud je ztajen v inech, Nejvy Pane? Co je podstatou prody a co je nebe? Kdo jsi

Ty, jen jsi ptomen v obtnm ohni a jak T v hodin smrti pozn ten, kdo pemohl sebe?

VIII. 3 A Krina takto odpovdl Ardunovi:

Brahma je nejvy, neskonal byt. Je utajeno i v dui lovka, i tam pebv. V osudu lidskch in je obt a zdrojem vech vc.

VIII. 4

Hmotn prvky zem jsou pomjiv, nejlep z vtlench du, a rod se jen proto, aby zemely. Jsem matkou vech tvor a jako vudyptomn moc obti napluji kad projev ivota.

VIII. 5

Ten, jen v hodin smrti mysl jen na Mne, opout tlo a pichz ke Mn. O tom nen nejmen pochyby.

VIII. 6 Nebo na em ulpv mysl lovka v hodin smrti, to bude dit jeho ducha v okamiku vysvobozen, Arduno.

VIII. 7,8

Jestlie tedy na vech mstech a v kad dob bude stle mt ped sebou Mne jako svj cl a vechny sv mylenky vnuje Mn, neme Mne minout, Arduno! S mysl, kter ztratila zjem o ve ostatn, s povahou navyklou rozjmn a se srdcem upenm

k Vn Bytosti, dospje jist k Bohu.

VIII. 9, 10 Jako Vevdoucho, Nejstarho, jako Pna nade vm, pece vak nepatrnjho neli atom, jako udrovatele vech vc,

nepostiitelnho pedstavou, zcho jako slunce leskem sv ndhery, takto nech Mne chpe oddan due. Pak dospje za hranice smrti do e M nadsmysln krsy.

VIII. 11, 12, 13

Nyn krtce promluvm o tom, co znalci svatch knih l jako Nepomjejc Byt, v n mudrci a ti, kte uzaveli brny do svho tla, vstupuj a pro n vedou ivot odkav. Kdy se hleda Pravdy sousteuje celou ivotn silou k Nejvymu, odpoutv se

od tla a dosahuje konenho cle.


VIII. 14 ,15 Nebo jsem snadno dostupn uctvateli, jen na Mne neustle mysl a jeho mylenky nejsou nikdy ode Mne odvrceny. Kdo

dospl ke Mn, nevrac se nikdy zpt do tohoto domu radosti a bolesti, dobra a zla, ivota a smrti.

VIII. 16 Vechny stvoen svty, Arduno, jsou zeny zkonem ivota a smrti. Nad nimi je svt Mj.

VIII. 17

Ten, kdo jej jednou nalezl, se vce nerod, ani neumr.

VIII. 18 Kolotajc svt se rod z neviditelna v rozbesku Brahmova dne. S pchodem Jeho noci se rozptl v nicotu.

VIII. 19

Znovu a znovu se rod zstupy bytost, kter s pchodem Brahmovy noci miz, s svitem Jeho novho dne opt povstvaj k ivotu.

VIII. 20

Ale za tmito vesmrnmi svty svtla a temnoty je nekonen ivot, jen ani neprocit, ani neulh, kam hlasy a ozvny vnch zrod nedolhaj, kam dech zkzy nezavane.

VIII. 21

Ten, jen je Bezejmenn, je nejvym clem, je to Mj nemnn stav. Kdo tohoto cle doshl, nikdy se odtud nevrac.

VIII. 22 Usilovnm soustednm mylenek nalezne hleda Pravdy Toho, jen je mzou vesmru, toitm veho ivho a nejvym

Mlenm.

VIII. 23 A nyn, ture mezi mui, ti eknu nkolik slov o brzd asu, kterou se hleda Nejvyho bude nenvratn ubrat. eknu ti t

nco o kruhov drze, kterou lid neustle opisuj bez monosti niku.

VIII. 24 V ase svtla, dne, dorstn luny a estimsn cesty slunce k severu smuj pi odchodu lid znal Svrchovanho byt ke Mn.

VIII. 25

Kdo opout tento svt v ase koue, noci, ubvn luny a estimsn cesty slunce k jihu, dosahuje lunrnho svtla a vrac se zase k pozemskmu ivotu.

VIII. 26

Vskutku vn jsou tyto dv stezky: Svtl vede k vysvobozen a temn k nvratu.

VIII. 27 Ten, kdo zn ob tyto cesty, nikdy vce nepodlh klamu. A proto vol rozvn a moude, Arduno!

VIII. 28

Kdo toto zn, povzn se nad zsluhy plynouc ze ten svatch knih, obtnch obad, odkn i udlen dar a doshne Nejvyho stavu svho pravho domova.

Devt zpv

Cesta krlovskho uen

IX. 1

Krina opt promluvil: "Tob, jen se pt na smysl vech vc, odhalm te nejhlub vdn, jeho lze doshnout rozjmnm. Pochop-li je, vysvobod

tvou dui.


IX. 2 Toto vdn je krlem mezi vdami, je krlovskm tajemstvm a nejvy oistou. Je lehk je pochopit, nen tk je zachovvat a

pin hodnoty nehynouc.

IX. 3 Toto vdn je uzaveno pro ty, kte nemaj vry. Ti ke Mn nedospvaj a vn pelapuj v kole asu, zrodu a smrti.

IX. 4

J, Nezjeven prasla, jsem podstatou kad promnliv podoby tohoto svta. Vechny bytosti pebvaj ve Mn, ale J v nich nepebvm.

IX. 5

Hle, jsem obsaen ve vech tvarech, ale dn tvar neobsahuje Mne.

IX. 6 Jako mocn vtr vane od oblohy k obloze a pece nepeshne obzory prostoru, tak i vechny bytosti se vznej a pohybuj ve

Mn, ani pekro Mou Nekonenost.

IX. 7 Vichni tvorov vychzej ze Mne a vichni zase do Mne vchzej. Tak vznikaj a zanikaj M vesmrn dny a noci.

IX. 8

Ze Sv vn prasly vrhm do vesmru tiscer podoby ivota, vyrvajc ustavin brzdy asu.

IX. 9 I kdy jsem stedem tto innosti, nejsem j spoutn

IX. 10

Kvli Mn plod Proda iv i neiv tvory a kvli Mn obhaj obnice ve svch drahch.

IX. 11, 12 Prodlvm i v lidskm tvoru, ale poetilci Mne v sob nevid, neuvdomuj si Mou ptomnost.

ij marnmi nadjemi, marnou prac, marnm vdnm, marnm mylenm a podlhaj vemonm bludm.

IX. 13 Ale velk due, Arduno, prolnut Poznnm, kter vd, e jsem nemnn potek vech vc, Mne uctvaj s oddanou mysl.

IX. 14

Oslavuj Mne zpvy, vzdvaj Mi hold pozdravy, obtuj Mi usilovnou prci a vnuj Mi kad svj okamik.

IX. 15 Jin Mi obtuj sv Vdn, vzvaj Mne jako jedin Svtlo.

IX. 16

Jsem hybnou silou, jsem naplnnm, jsem obtinou, jsem uzdravenm chorch, jsem posvtnm zpvem, jsem oitnm.

IX. 17 Jsem Nejvym Praotcem, Pramt plodc z vlastnho lna tento svt. Jsem ivitelem a nejvy Metou vech ivoucch bytost,

jsem Drcem svatosti, jsem posvtnou slabikou m i svatost vd.

IX. 18 Jsem stezkou i jejm clem. Jsem ptelem i toitm. Jsem potkem i koncem, jsem zkladem vech vc a nevyerpatelnm

semenem.

IX. 19 Jsem drcem tepla i det. Jsem nesmrtelnost i smrt, jsem bytm i nebytm, Arduno!

IX. 20


Znalci vd, kte Mi obtuj, modl se a oiuj jen proto, aby pili do krlovstv boh, proij nebesk slasti, kter vak jednou skon.

IX. 21

Kdy okusili ve spolenosti boh radovnek, kter jsou zdnliv trval, vpravd vak krtk, vracej se do tohoto svta zrodu a smrti.

IX. 22

Ale tm, kte Mne vroucn miluj, dvm ve co potebuj, napluji je a udruji to, co ji maj.

IX. 23 I ti, kte se oddan ko jinm bohm, nebo je miluj, Mne uctvaj, ale cesta, po n krej, nen Mou cestou.

IX. 24

Nebo jedin J jsem Nejvym Bostvem a pjemcem vech obt. Ti, kte se ko jinm bohm, vyerpaj jednou sv zsluhy a vrt se do tohoto svta, aby se znovu vydali na cestu.

IX. 25

Jeden vzv bohy a dosahuje oblasti boh podle zsluh svho dla. Druh se ko otcm, uctv duchy a rzn vtlen, zskv tak msto mezi nimi. Ale ten, jen uctv Mne, vejde do Mne!

IX. 26

Kdokoliv Mi v oddanosti nabz list, kvt, plod nebo vodu, pijmm to od nho jako zbon dar ist mysli.

IX. 27 Cokoliv kon, Arduno, cokoliv dv, cokoliv se v odkn ulo a cokoliv v ob nabz, obtuj Mn!

IX. 28

Tak se odpout od osudovch in a unikne z vzen dobra a zla. Tv srdce se odekne sebe sama a osvobozen pijde ke Mn.

IX. 29 Mn nikdo nen mil ani nemil. Ale ti, kte Mne oddan miluj, ij ve Mn a J iji v nich.

IX. 30

I velk hnk se vyhne v oddanosti ke Mn dalmu zlu a bude odmnn, nebo je velik jeho vra.

IX. 31 Brzy i on doshne spravedlnosti, Arduno, a vyslou si vn mr. Volej proto hlasit, e nikdo z Mch sluebnk nebude

nikdy zatracen.

IX. 32 Tak eny, i ti, kte jsou niho rodu, vaijov stejn jako drov, pijdou ke Mn, Arduno, budou-li hledat s upmnou

oddanost.

IX. 33 Tm spe ctnostn brhman a vzneen krlov. Proto, Arduno, Mne uctvej v tomto pomjivm, neradostnm svt!

IX. 34

Ui svho ducha Mm stnkem! Zasv se Mi, kla se Mi, zvol si Mne za sv nejvy uren a pijde jist ke Mn!"

Dest zpv

Cesta bosk pirozenosti

X. 1 Krina promluvil:

"Vyslechni opt, synu Prithi, Moje nejjasnj slova, nebo peji blaho tob, kter jsi jimi uchvcen.


X. 2 Ani zstupy nebesk, ani velc mudrci neznaj Mj pvod a rozsah, nebo jsem samo lno, z nho i oni vyli.

X. 3

Ale opona temnoty byla pozvednuta ped onm smrtelnkem, jen zbaven hchu poznal, e jsem Nejvym Pnem bez zrodu a bez potku.

X. 4,5

Rzn jsou stavy a vlastnosti lovka - osvcenost, moudrost, odpoutn od klamu, milosrdenstv, sebevlda. K nmu pichz tst i zrmutek, slva i nepze, strach i odvaha a tak smrt i nov narozen. Ale vz, e vechny tyto stavy vychzej ze

Mne!

X. 6 Sedm velkch rii a tyi praotci se zrodili z M podstaty. Z nich pochzej vichni pozemt tvorov.

X. 7

Ten, kdo zn slvu a velikost M Moci, stoj na pevnch zkladech. O tom nen dn pochyby.

X. 8 Jsem potek, a ke Mn se vechny vci vracej. Moud lid Mne rdi uctvaj, nebo v, e jsem Pramen vech vc a e

vechny vci ij ve Mn.

X. 9 Mysl na Mne, dchaj Mne, hlsaj Mne a podvaj o Mn zprvu jeden druhmu. Tak nalzaj uspokojen a radost.

X. 10

Nebo povyuji ty, kte Mne miluj neochabujc lskou, a poskytuji jim onu moudrost, j Mne mohou doshnout.

X. 11 Ze soucitu s nimi pebvm v jejich srdcch a svtlem Sv moudrosti rozptyluji jejich temnotu a nevdomost."

X. 12, 13

Pot pravil Arduna: "Jsi Neskonal Bytost, jsi Zc Nejvy Bostv, Nenarozen a Svrchovan vldce. Tak to prohlauj svtci Dvala, Nrada a

Vjsa, a tak jsi mi to odhalil i Ty sm.

X. 14 Vm, Krino, e ve, co jsi ekl, je pravda. Vskutku, Pane, ani bozi, ani dmoni nemohou pochopit Tv projevy.

X. 15

Ty sm zn Svho ducha, nejjasnj Pane, Zdroji vech skutenost, Vlde boh, Nejvy Bytosti.

X. 16 Zjev mi tedy vechny Sv bosk projevy, jimi napluje vesmr!

X. 17

Pou mne, Pane, abych mohl rozjmat a mohl T vude poznat! Podle jakch znak a projev T mohu poznat, Vzneen?

X. 18 Promluv opt podrobn o Svch vtlench a boskch silch, Krino! Lanm po pokrmu Tvch slov!"

X. 19

Krina pisvdil a pravil: "Odhalm ti Sv projevy, ale pouze nkter, nebo jsou bez konce.

X. 20, 21, 22, 23

Jsem Du, ptomnou v srdci vech bytost. Jsem zrodem, ivotem i smrt vech vc, dlouhovlas Arduno! Jsem nejstar mezi nesmrtelnmi, jsem slunce mezi nebeskmi tlesy. Mezi hvzdami zm jako msc. Mezi bohy jsem jejich vldcem. Nad


lidskmi smysly jsem duchem, ve vech ijcch tvorech jsem jejich vdomm. Mezi hroznmi mocnostmi jsem bohem smrti a nesmrtelnosti, mezi smyslnmi Jaki jsem Kuvrou - bohem hojnosti a mezi horami jsem sdlem boh - Mru, ttem nejvym!

X. 24, 25, 26

Mezi mudrci jsem nejmoudejm Bhrigu, mezi slovy jedinenou slabikou "m". V obti jsem vrouc modlitbou a mezi nehybnmi horstvy jsem Himlaj. Mezi knmi jsem veleknzem, mezi vojevdci jsem bohem vlky a mezi vodami jsem

nesmrnm ocenem. Mezi stromy, Arduno, jsem posvtnm fkovnkem. Mezi svtci jsem vyvolencem Nradou. Mezi nebeskmi sbory jsem jejich

vdcem a mezi dokonalmi jsem Kapilou.

X. 27, 28, 29 Mezi oi jsem klisnou zplozenou z nesmrtelnosti, mezi nebeskmi slony jsem Airvatou - mocnm slonem Indrovm. Mezi lidmi Mne pozn jako krle! Jsem hromoklnem mezi zbranmi, jsem kravou hojnosti mezi kravami a v lsce jsem ploditelem. Mezi

hady jsem jejich krlem Vasukimou. Jsem rjaman - pradd mezi otci a v me dn jsem Jamou - bohem smrti, Arduno!

X. 30, 31 Jsem prvn z nadlidskch bytost, v mrch jsem asem. Mezi zvaty jsem lvem a mezi ptky jsem Garudou, jen nese v zobku

Vinua, boha ivota. V oist jsem vtrem, mezi vlenky velkm rekem Rmou. Mezi rybami jsem ralokem a mezi ekami inoucmi se ze svah

Himlaje jsem vnou Gangou, Arduno!

X. 32, 33 Jsem potek, sted i konec vech jev. Mezi vdami jsem vdou Ducha, jsem pravda na konci vech rozep.

Mezi psmeny jsem psmenem A. Spojuji rovn sloen slova. Jsem nevyerpatelnm asem a Tvrcem, jeho tve hled do vech stran...

X. 34, 35

Jsem vevldnou smrt. Jsem zdrojem budoucch vc. Jsem slvou eny, jej povst, jejm pvabem, jejm hlasem, jej vrnost i jej shovvavost.

Mezi zpvy jsem Velkm Hymnem. Jsem asomrou chvalozpvu. Mezi msci jsem mscem sklizn, jsem kvtnm jarem mezi ronmi dobami.

X. 36, 37

Jsem tstm hre a jsem i silou silka. Jsem vtzstvm, jsem silm, jsem podstatou ctnosti v tch, kte jsou ctnostn. Jsem ezlem vldce a lst dobyvatele. Jsem vdnm vdoucch a tajemstvm mezi tajemstvmi. Jsem Mlenm.

X. 38, 39

Vz, Arduno, e cokoliv je semenem byt, to ve jsem J, a nen bytosti, a iv nebo neiv, kter by mohla trvat mimo Mne!

X. 40, 41 Ani Moje vlastnosti, ani M podoby nemaj konce. Vyjevil jsem ti jen zlomek Svch boskch projev.

AT je to jakkoliv slva, jakkoliv velkolepost, jakkoliv moc, vz, e je to jen st M ndhery!

X. 42 Ale k emu ti to prospje, porozum-li v M rozmanitosti? Vz jen toto, Arduno: Jsem a udruji tento svt jedinou stic Sv

Nekonen Bytosti!"

Jedenct zpv

Cesta boskho zjeven

XI. 1 Nyn promluvil Arduna:

"Toto hlubok a tajn vdn, tkajc se mho ztotonn s Tebou, kter jsi mi milostiv odhalil, rozptyluje mou temnou nevdomost.

XI. 2

Vlde s lotosovma oima, tiscermi jazyky jsi promluvil o vzniku a zniku veho ivota a o Sv nezmiteln velikosti.


XI. 3

nejvy Pane a Stvoiteli, promluvil jsi ke mn o Svm nekonenm Duchu, ale pl bych si vidt Tvou boskou podobu, zc silou, ctnost a ndherou.

XI. 4

Snesu-li tento pohled, zjev se mi ve Sv podstat. Odhal se mi ve Sv nevyerpateln podob, vroucn T prosm!"

XI. 5 A Krina odpovdl:

"Pohle tedy, Arduno, na Moje projevy. Projevy ster a tiscer, pozemsk i nadzemsk, mnohobarevn a mnohotvar!

XI. 6 Pohle na asn mocnosti nebe, mocnosti zem a mocnosti vod! Zakouej, Arduno, moc vtr, bou a dech vesmrnch.

Pohle na vozataje rozbesku a na vci i divy nikdy nevdan!

XI. 7 Hle, jak v Mm tle je obsaen cel vesmr a vechny jeho svty hybn i nehybn. Pohle ne ve, co tou spatit, Arduno!

XI. 8

Ale smrtelnma oima se na Mne neme dvat! Propjm ti Svj bosk zrak, abys mohl spatit Mou nekonenou tvr moc."

XI. 9 Tak Krina promluvil a zjevil se Ardunovi ve Sv prav podob.

XI. 10, 11, 12

S tiscermi sty, s tiscerma vidoucma oima, odn v tiscero div a zzrak, pokryt nepopsatelnmi nebeskmi ozdobami a tmajc v tiscerch rukou hoc nebesk zbran.

Je ozdoben vnci ze samch hvzd. Je zahalen v roucho nebeskch seskupen. Je provonn nebeskmi mastmi. H vemi divy. M tiscero tv a z vc ne tisc slunc.

XI. 13

Takto uzel Arduna ony mnohotvar svty, uspodan a obsaen v Nejvym Boskm Tle.

XI. 14, 15 Jat posvtnou bzn, s vlasy zjeenmi, padl na kolena a zdravil Boha volaje: " Krino, vechny bohy zm v Tvm boskm

tle. Vidm kadho tvora, vechny rody a druhy, vidm samotnho Brahmu, sedcho na lotosu. Vidm svtce a mudrce i nebesk hady!

XI. 16, 17

Vidm T s Tvma desetitiscerma rukama, desetitiscermi bichy, desetitiscermi sty a desetitiscerma oima, vidm T vude, bez rstu, bez konce vidm T, Vesmrn Podobo, Pane Pn.

Vidm T s elenkou, ezlem a diskem, v zi nezmrn a oslepujc jako ohe, jako slunce.

XI. 18 Jsi Svrchovan Bytost nepodlhajc zkze. Jsi jedin vdn ve vesmru, hodn poznn. Jsi nevyhnuteln setkn. Jsi Mistr

nejvnitnj pravdy. Jsi nejstar z nejstarch, jsi vn Pn a vn Vldce.

XI. 19 Vidm T bez potku, bez stedu, bez konce, nekonenho v moci, nekonenho v rozsahu. Slunce a msc jsou Tvma oima,

hoc ohe Tvmi sty. Rozncuje vesmr Svm vlastnm plamenem.

XI. 20 Obloha, zem, vzduch a ve ostatn je prostoupeno Tvou posvtnou ptomnost. Vechny ti svty se chvj strachem pi pohledu

na Tebe.

XI. 21


Vskutku, do Tebe vchzej zstupy boh. Nkte, naplnni strachem, T veleb se sepjatma rukama. Svtci a mudrci T oslavuj ndhernmi chvalozpvy.

XI. 22

Rekov, titni a bohov, ti vichni upraj svj zrak na Tebe a jsou ohromeni.

XI. 23 Svty se chvj pi pohledu na Tvoji nevystiitelnou podobu s tiscermi sty a tiscerma oima, s tiscermi paemi a tiscermi

stehny, s tiscermi bichy a tiscermi stralivmi tesky.

XI. 24 Dotk se oblohy a plane tiscermi barvami, s sty iroce otevenmi a s oima metajcma zblesky do vesmru. M srdce je

pln hrzy, sly mne opoutj a ztrcm klid, Krino!

XI. 25 Spatil jsem Tvj obliej se stralivmi tesky, Tvoje tve, je planou jako ohn zkzy. Jm mne zvra. Ztratil jsem pedstavu

ty svtovch stran. Mj se mnou slitovn, Boe boh, Nejvy toit celho vehomra!

XI. 26, 27 Tvmi sty se stralivmi tesky jsou rychle pohlcovni vichni synov Dhritartrovi se zstupy krl i vojevdc Bhma,

Drna a Staputra. Nkte uvzli v Tvch zubech, hlavy jinch jsou rozttny.

XI. 28 Jako mnoh eky poslun kvap do moe, tak i tito hrdinov ze svta lid se enou do Tvho plamennho jcnu.

XI. 29

Jako non hmyz a mry se vrhaj do plamene lampy a v nm hynou, tak i tyto voje lid se t do Tvch st a tam mizej.

XI. 30 Polyk vechny svty, zatm co Tvj jazyk kmit mezi Tvmi rty. Tvoje hav paprsky zapaluj vesmr a pln jej svou z,

Krino!

XI. 31 Objasni mi, pro jsi ve Sv podob tak dsiv, tak hrozn? Bu pozdraven opt a opt, Boe boh! Smiluj se nade mnou!

pnliv T prosm, vyjev mi Svj mysl, Prabytosti!"

XI. 32 A Vzneen odpovdl takto:

"Jsem nezdoln byt zahlazujc as ztajen v srdci veho tvorstva. Voje, seikovan ped tebou, ek nevyhnuteln konec.

XI. 33 Vzchop se, vzmu se a zskej vechnu slvu! Poko sv hlavn neptele a uij plod svho vtzstv, nebo Mnou jsou tito

neptel ji pobiti. Ztotoni se proto s Mou vc a dokonej zkzu!

XI. 34 Podvej, velitel Drna, Bhma, Dajadratha ji skonali ve Mn. Zahub je proto v bitv a neobvaj se nsledk!"

XI. 35, 36

Vyslechnuv slova Krinova sepjal Arduna ruce a uklnl se opt a opt. Po celm tle se tsl posvtnou bzn. Pot oslovil Boha rozechvlm hlasem:

"Ano, je spravedliv, Krino, e cel vesmr je poten Tvou velebnost, e dmoni prchaj v hrze a svtci Ti vzdvaj hold v nejhlub ct.

XI. 37

Jak by se nekoili Tob, jen jsi Nekonenou Bytost, Domove Vehomra, Nemnn vlde boh. Jsi bytm i nebytm, jsi vm.

XI. 38


Jsi prvn mezi bohy, jsi nejstar Bytost, jsi Osudem Vehomra. Jsi Vevdouc Bytost i Pedmt veho vdn, jsi konen Konenost. Tebou je vesmr prolnut a naplnn, Bezmezn Ptomnosti.

XI. 39, 40, 41, 42

Jsi bohem vtru, jsi Smrt, jsi satkem mezi ivotem a nesmrtelnost, bostvem ohn, bohem vod, jsi vldcem noci, pnem pdy a ronch dob, jsi zploditelem a pedkem ns vech. Slva, slva, tisckrt Tob slva!

Slva Tob pede Mnou, slva Tob za Mnou! Slva Tob vude kolem! Jsi ve! Nekonen v moci, nekonen v statenosti, nekonen v dosahu, prostupuje a proln ve, nebo jsi vm!

Cokoliv jsem troufale ekl z nepozornosti nebo z lsky, oslovuje T pouhm "Krino, pteli", nebo pohleje na Tebe jen jako na svho druha, uinil jsem proto, e jsem si nebyl vdom Tv velikosti. Jestlie jsem snad byl k Tob v emkoliv neuctiv, a u ve

spolenosti nebo o samot, v chzi, odpoinku, sedn nebo pi jdle, Nezmiteln, odpus, prosm, odpus!

XI. 43, 44, 45, 46 Jsi Praotcem a Pramt Vehomra, hybnho i nehybnho, jsi clem jeho vekerho uctvn. Jsi vt neli to nejvt, nen nic,

co by se Ti vyrovnalo na moi, na zemi nebo na nebi. Nen nikoho, kdo by pedil Tvou nekonenou moc. Ve zbon ct lem v prachu ped Tebou a pokorn T prosm o odputn, Svrchovan Pane! Jako otec odpout synovi, ptel

pteli, milenec milence, tak jist i Ty odpust mn, Krino! Kdy T vidm v Tv neskonal podob, smiluj se nade mnou, Sdlo vesmrnch svt, toum T vidt zase jako dve, s korunou, ezlem a diskem. Vezmi opt na sebe onu znmou podobu se tymi paemi, Vlde tiscerch pa a tiscerch

tvar!"

XI. 47 A Krina odpovdl:

"Tuto prvotn nekonenou podstatu, vtlujc se do nespoetnch tvar, skrytou dosud vem zrakm, jsem odhalil jen tob skrze kouzlo Svho sebeprojevovn.

XI. 48

Ani posvtnmi obady, ani dobrmi skutky, ani zkostlivm zachovnm du, ani odknm a kajcnost se nedostv lovku milosti uzt Mou prapodobu. Nikdo ji jet nevidl krom tebe.

XI. 49

Nebu polekn vidnm Mho hrznho oblieje! Ale s mysl u klidnou a nebojcnou pohle te na Mou znmou tv!"

XI. 50 Takto promlouvaje, vzal Krina na sebe Svou znmou podobu a znovu uklidnil podenho Ardunu.

XI. 51

A Arduna pravil: "Pi pohledu na Tvoji milou lidskou tv, Krino, se mj duch opt ukliduje a pomalu se vzpamatuji."

XI. 52

Vzneen odpovdl: "Je vskutku tk vidt Mne tak, jak jsi Mne prv vidl ty! Ani bozi nevidli jet tento pohled, akoliv po nm tolik tou.

XI. 53

Ani tenm svatch psem, ani psnm odknm, ani poskytovnm dar, ani sebeobtovnm nelze Mne vidt tak, jak jsi Mne vidl ty!

XI. 54

Jen naprostou oddanost ke Mn, Arduno, mohou lidsk oi poznat, ba i proniknout tuto Mou vesmrnou podobu.

XI. 55 Nebo ten, jen neustle kon M iny, jen vid ve Mn jedin svj cl, jen miluje jen Mne a nepociuje k nikomu neptelstv,

ten je vskutku spojen se Mnou v jedno jedin!"

Dvanct zpv

Cesta oddanosti


XII. 1

Arduna se opt tzal: "Kdo dve dojde k Bohu - ten, jen neustle uctv Tv bosk projevy, nebo ten, jen hled to Nezniiteln a Nevnmateln?"

XII. 2

A Vzneen odpovdl: "Ti, kte jsou svmi mylenkami soustedni ve Mn a stle Mne uctvaj, jsou Mi nejoddanj.

XII. 3, 4

Ti, kte uctvaj to nezniiteln, Nevystihnuteln, to Neviditeln, Vude ptomn, to Nepedstaviteln, Nezmiteln, Nedliteln, to Vn, hledajce Mne s istou mysl a se zkrocenmi smysly, s lskou plynouc jako nepetrit proud, i ti dojdou

ke Mn.

XII. 5 Jejich sil je vak t, nebo doshnout Boha Neviditelnho je velmi nesnadn kol pro dui, ijc v lidskm tle.

XII. 6, 7

Ale ty, kte jsou oddni Mn, Arduno, kte obtuj vechny sv iny Mn a jdou za Mnou jako za jedinm svm clem, rozjmaj se srdcem prostm a mysl svou upnaj jen ke Mn - ty J vysvobozuji. Vysvobozuji je z nekonenho kolobhu zrozen

a smrti.

XII. 8 Vnuj Mi tedy sv srdce a ulo ve Mn svj rozum! Tak bude t ve Mn jako J sm - na vky.

XII. 9

Jestlie tv soustedn polevuje a p tv mysli pad vedle cle, tedy si postupn zvykni odpoutvat pozornost od vnjho svta.

XII. 10 Kdyby vak i toto bylo nad tvoje sly, tedy hle na vekerou svou prci jako na prci pro Mne! I takovm zpsobem doshne

svmi iny dokonalosti.

XII. 11 Nedoke-li ani toto, tedy vlo svou dvru do oddanosti ke Mn a nespolhej na vci pozemsk. Bu vldcem sebe sama,

obtuj Mi ovoce vech svch in!

XII. 12 Lep je vru vdn neli slep nvyk. Lep ne vdn je rozjmn, ale i zeknut se plod vlastn prce vynik nad vdn,

nebo pin mr.

XII. 13, 14 Ten, kdo je ptelsk, soucitn, nesobeck, kdo nemysl stle na svoje vlastnictv a koho neru ani tst, ani bda, kdo odpout,

je spokojen a m pevn cl, kdo sv mylenky a vdn vnuje jen Mn, kdo je Mi takto oddan, je milovanm druhem Mm.

XII. 15 Ten, kdo neru sv okol a nen ani ruen okolm, kdo je beze strachu, zvisti, paliv touhy a nezkrotn radosti, kdo je Mi takto

oddn, je milovanm druhem Mm.

XII. 16 Kdo nen na nikoho vzn, kdo je oitn, kdo je bdl, lhostejn k strdn, odpoutan od veho marnho ponn, kdo je Mi

takto oddn, je milovanm druhem Mm.

XII. 17 Kdo nechvl sebe, ani nehan jin, kdo je povznesen nad smutek, pn, nad dobro a zlo, kdo takto je prosycen oddanost, je

milovanm druhem Mm.

XII. 18, 19


Kdo je stejn vldn k pteli jako k nepteli, stejn klidn ve cti jako v potup, kdo nedb horka ani chladu, radosti ani bolesti, kdo je vrn, ale ode veho odpoutan, kdo je povznesen nad chvlu a hanu, kdo je mlenliv, spokojen a pevn mysli, kdo

nalezl prav domov ve Mn - kdo je Mi takto oddn, je vskutku milovanm druhem Mm.

XII. 20 Ale nade ve mil jsou Mi ti vrn, kte neustle zn po nektaru M Nesmrtelnosti a ve Mn hledaj Nevysychajc Pramen!"

Tinct zpv

Cesta rozliovn

XIII. 1

Pot pravil Arduna: " Krino, pou mne o Duchu a podstat tohoto svta. Chtl bych tak vdt, Vzneen, emu se k pole a kdo je ten, jen na

nm sklz?" A Krina odpovdl:

"Pole, Arduno, je toto tlo, v nm uzrvaj plody dobrch i zlch in, a Duch, jen zn pdu, semeno a sklize, je encem.

XIII. 2, 3 Velkm encem jsem J, nebo znm kad pole ivota. Kdo pochop tuto dvoj povahu it, je moudr. A proto ti eknu nco o

tomto Poli, o jeho vlastnostech, o jeho zmnch, kde tyto zmny pramen, o enci a Jeho moci.

XIII. 4 Je to ta pravda, ji mnoz mudrci opvuj vzneenmi zpvy a veri.

XIII. 5, 6

Pole lidskho poznn a zkuenosti obsahuje mnoho sloek. Jsou to ivly viditeln a neviditeln, ptice smysl, mysl i veprostupujc duch. Pat sem vak touha a nenvist, radost i bolest, tak pevnost a odhodlanost, tlesn schrnka i vlastn

vdom. To ve tvo Pole ivota.

XIII. 7 Je tu i moudrost, pinejc bohatou rodu, nezdoln pokora, skromnost ducha, shovvavost, oddanost k uiteli, istota,

vyrovnanost a sebevlda.

XIII. 8 Moudrost znamen lhostejnost k voln smysl, nepipoutanost k vlastnmu j, jako i poznn bolesti a toho, e zrod, smrt, st

i nemoc jsou utrpenm.

XIII. 9 Je to odpoutn a neztotoovn sebe sama s jinou bytost, jakkoliv milovanou. Je to vyrovnan klid a jas jak v zkoukch

pjemnch tak nepjemnch, jak v zkoukch radostnch tak bolestnch.

XIII. 10 Je to neochvjn oddanost ke Mn, zskan stlm rozjmnm, je uctvatele spojuje se Mnou. Je to hledn samoty a netenost k

davu.

XIII. 11 Je to ustavin sledovn duchovn pravdy a poznn, co je elem vdn. Prohlauji, e hledn tchto vc je moudrost a opak

poetilost.

XIII. 12 Vyjevm ti opt, co je clem moudrosti, pinejc nesmrtelnost. Je to Nejvy Duch bez potku, bez jmna, nebo dn slovo

nenazv To jako byt a dn slovo nenazv To jako nebyt.

XIII. 13 To m vude ruce a nohy. To m vude oi. To m vude ui, To je vude, To proln vemi vesmrnmi vcmi.

XIII. 14


To dv svtlo moc vech smysl, samo je vak bez smysl. To, je Nekonenost, a pece To udruje a zachovv tento pomjiv svt. To je beze vech vlastnost, a pece vech vlastnost uv.

XIII. 15

Je ve vem byt, za vm bytm, je nemnn ve zmn. To jeho podstatou je jemnost, je nepostiiteln. Je tak daleko, a pece tak blzko.

XIII. 16

To se projevuje v rozporupln tvnosti mnoha bytost, a pece zstv cel. To udruje vechny vci. To stravuje vechny vci. To tvo vechny vci.

XIII. 17

To je svtlo za svtlem. To je temnj ne temnota. To je poznn. To je pedmt poznn, To je cl poznn. To je v srdci veho a vech.

XIII. 18

Takto jsem strun promluvil o Poli zkuenosti, sklizni poznn a jejm uit. Porozumj-li tomu Moji uctvatel, umon jim to, aby se podleli na M bytosti.

XIII. 19 Pamatuj, e podstata tohoto svta a Vn Vdom jsou bez potku a e z tto podstaty se rod vechny tvary, kvality a vechny

jejich zmny.

XIII. 20 O Prod se k, e stvoila nae tlo s jeho ctivmi smysly, ale je to duch, jen zn jeho rznmi radostmi a bolestmi.

XIII. 21

Nebo je to duch ztajen v Prod a spojen s jejmi vlastnostmi, jen vol: "Jsem asten! Jsem sklen! Jsem sveden na scest!" Tak vstupuje jstv do kolobhu dobrho a zlho osudu.

XIII. 22

Ale Vn Vdom dl v tomto duchu a vz, e v tomto tle je zhaleno jako svdek, vdce, udrovatel, jako To, je ve zn, To, kter je Nejvym Pnem a Svrchovanm Bytm.

XIII. 23

Kdo takto porozuml Vnmu Vedom a podstat tohoto svta, osvobodil se, a ije jakkoliv. Pravda spl vechny jeho iny, a tak zde nezbude nic, co by ho pimlo k nvratu do bludit optovnch zrod.

XIII. 24

Nkte snad poct Svrchovanho ducha, ono Absolutno, ono dokonal jsoucno a Nejvy Byt, budou-li rozjmat s oitnm srdcem. Jin k nmu mohou dospt po cest vdn a jin zase po cest in.

XIII. 25

Jin konen, kdy sami nedoli k pravd, sly o nm od ostatnch a nalzaj v nm sv toit, uctvaj je jako svou ztitu. I ti, pravm, pekonaj smrt.

XIII. 26

Vz tedy, e ve, co tu je, vyklilo ze semene Ducha, zasetho encem sklizn na poli tohoto ivota.

XIII. 27, 28 Kdo vid Nejvy Bytost v kad vci a Nesmrtelnost v kad smrti, vid vrn a pravdiv. lovk poznv, e pouze Proda

plod iny a nikoliv Duch, kter je bez in.

XIII. 29 lovk, jen vid Vnou Bytost ve vech bytostech, neme ublit sob ani jinmu.

XIII. 30

PDF created with FinePrint pdfFactory Pro trial version www.pdffa

bhagavad gita

Documents